U rodinného krbu přehled

10.08.2015

Nedivím se, že po přečtení románu hnali někteří pana Zolu až k soudu, myslím si, že se mu povedlo doslova seknout do živého. V několika obrazech situovaných do zdánlivě počestného domu představil měšťácké pokrytectví v mnoha jeho formách, od nenápadných ženušek toužících po romantickém dobrodružství, donchuánů užívajících si s paničkami či se služkami, dam snažících se žít nad poměry a prodávajících své dcery jako zboží na trhu, až po rodinu ničenou milenkou nebo "soužití" nemocné ženy, jejího muže a metresy a nenávist a pohrdání služebnictva. Zajímavostí byla i vlastní rodina, kterou Zola umístil do druhého patra onoho domu a která se od vší špíny důkladně distancuje, jako by přece jen nebyli úplně všichni prohnilí. I když v románu měšťáckou třídu důkladně propral, bohužel si autor dle mého názoru tentokrát ukousl trošku velké sousto, protože každý z obrazů by vydal na samostatný román, kdyby byl okořeněn živějším dějem. Takto vyznívají některé postavy až příliš stereotypicky, ale přesto věřím, že v nich mnozí museli najít aspoň část sebe samotných, jinak by román zdaleka nevyvolal tolik pobouření.