Roy Ellis: Šéf skinhead přehled
Honza Vedral (p)
„Zažil jsem spoustu násilí a zlejch věcí. Jak na Jamajce, tak v Anglii. Hodně lidí, který tě vůbec neznaj, tě hned odsoudí. Myslej si, že jsi nýmand, jenom kvůli barvě tvojí kůže. Změnilo se to až na pódiu. Na pódiu, tam se doopravdy cítíš, jako bys byl někdo. Nikdo ti nenadává. Nikdo se ti neposmívá. A právě proto pro mě pódium znamená radost a hrdost. A všechno to začalo onoho večera...“ Roy Barrington Ellis je legenda ska a reggae hudby. Narodil se v Kingstonu na Jamajce, ale už v útlém mládí musel z Jamajky zmizet, aby neskončil ve vězení pro mladistvé delikventy. V Londýně se učil na trombón od Rica Rodrigueze a se svou první kapelou hrál v doprovodném ansámblu pro všechny jamajské hvězdy své doby, jakými byli Owen Gray, Prince Buster, Laurel Aitken, Toots Hibbert nebo Millie Small. Jako člen kapely Symarip byl průkopníkem reggae napříč Evropou. Singlem Skinhead Moonstomp vytvořil žánr skinhead reggae. Teď se českému novináři Honzovi Vedralovi rozhodl poprvé vyprávět celý svůj příběh. „Chci, abyste se vy všichni skinheadi zvedli na nohy! Srovnejte si kšandy a boty na nohách. A dejte mi trochu toho starýho měsíčního dupáku...“... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Hudba a zpěv
Vydáno: 2023 , Optio CZOriginální název:
Roy Ellis: The Boss Skinhead, 2023
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Roy Ellis: Šéf skinhead. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (3)
Životní příběh legendy jednoho hudebního žánru. Roy Ellis (s pomocí Honzy Vedrala) popisuje svůj život a cestu k hudbě. Od tvrdého dětství na Jamajce přes útěk do Anglie až do současnosti. Protloukání se životem, boxování, móda, skinheads a hlavně hudba. Přes další a další peripetie a komplikace jde dál za svým životním snem. Pro fanoušky nutnost. Pro běžné čtenáře, zajímavý příběh jednoho muzikanta ukazující spoustu dobových reálií.
Hvězdičky neuděluji, kdo chce znát mé hodnocení, nechť čte dál.
The Boss is back! Persona, která ovlivnila nejednoho blázna, a její ne vždy růžový životní příběh, který začíná mačetou a po stejně ostré dráze se potom ubírá dodnes, je inspirativní pro mnoho lidí dodnes. Roye si velice vážím, protože je jeden ze základních kamenů subkultury, jejíz hrdou součástí jsem a snad i budu dál ve svém životě. Jak říká Šéf sám, je to hlavně o muzice a nikomu nic nedat lacino.
Knížka, za kterou jsem Honzovi hrozně vděčný a zároveň jsem hrdý, že něco podobného se v Čecháh povedlo přivést na knižní trh. Na druhou stranu má podle mě jeden nedostatek a to je samotné pojetí knihy, které mě osobně nenadchlo. Honza se snažil dát co největší důraz na Royův přirozený projev, proto kniha působí jako tok Royových myšlenek. Zároveň ponechal Honza prostor opravdu jen pro samotné Royovy vzpomínky, zamyšlení se a dojmy z jeho života; v knize nenajdete běžný biografický postup ohledně vsuvek autora, komentářů, je zde opravdu jen to, jak svůj život vnímal Roy sám. Mně osobně tato forma nesedla, nicméně poslední dvojstrana, na které je shrnutý Šéfův přístup k životu a poselství do let dalších, mě svou přímočarostí a upřímností dostala. Bohužel i korektorům utekly některé fráze, které jsou zvláštně kalkovité. Ale co už.
Knížka, která pro mě má nedostatky, nicméně stojí za to ji přečíst a šířit její myšlenku dál.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Roy Ellis: Šéf skinhead v seznamech
v Přečtených | 6x |
v Knihotéce | 3x |
v Chystám se číst | 2x |
v Chci si koupit | 3x |
Autorovy další knížky
2016 | Miro Žbirka – Zblízka |
2019 | Neuvěřitelný Ivan Král |
2023 | Katherine |
2023 | Roy Ellis: Šéf skinhead |
2003 | Jiří Horčička – rozhlasový režisér |
Knihu mi přinesl syn a ke své hanbě se musím přiznat, že jméno Roy Ellis mi neříkalo nic. Ska i reage, Marleyho znám, ale skinhead mám spojené s nácky typu Landa. Zoufale mě to nebavilo, záplava cizích jmen, četbě jsem dala denně pár stránek. A nakonec mě dojal. Životním postojem, radostí, hodně se mi líbí, že prochází svou kariérou bez chlastu, takže nakonec jo. Je smutné, že pořád je těžké být barevný.