Polyxena přehled

04.11.2019

Knížka má sice přes 400 stránek, ale byla bych ji zhltla za několik dní, nebýt toho, že jsem v práci měla poslední týdny tolik povinností, že na čtení došlo výhradně při cestování MHD nebo vlakem. Posledních asi 120 stránek jsem dočítala už cestou na dovolenou. Ráda jsem se znovu setkala s některými oblíbenými hrdiny z knihy Selský mor a i když většinu z nich stíhají různé rány osudu, v závěru knihy následuje jakési smíření i u takových trdohlavých osobností, kde bychom to nečekali. Více se již o nich nikde nedozvíme, román Polyxena jihočeskou trilogii ze 16. století uzavírá. A možná je to tak dobře, protože české země čekaly velmi krušné časy. Vlastně je vidět už v líčení historických událostí v této knize, co vše se dělo, jaké intriky se odehrávaly v nejvyšších kruzích, jaký šlechtic či církev získávali čím dál větší moc... ale psal se teprve rok 1595 a nikdo nevěděl, co se bude dít o 25 let později.

Z knížky jsem se dověděla mnoho zajímavých souvislostí o české historii (v doslovu se píše, že autorka velmi pečlivě studovala archivní prameny v archivech v Třeboni a Českém Krumlově), ale oblíbila jsem si i některé historické postavy, ač jsem k nim dříve měla výhrady. Autorka velmi podrobně líčí jejich psychologii a jednání - něco si jistě přidala, ale moc toho asi není, protože třeba pánové Petr Vok a Jakub Krčín byli zřejmě natolik originální osobnosti, že by je žádný spisovatel lépe nevymyslel :-).

Rozhodně musím sehnat ještě Tanec rabů - sice je to první díl trilogie, ale vůbec mi nevadí, že ho budu číst jako poslední.