Rozum a cit přehled

09.11.2024

Kniha „Rozum a cit“ od Jane Austen ma zaujala svojou hĺbkou a emocionálnym nábojom. Austenová majstrovsky prenáša posolstvá o láske, rozume a spoločenských normách prostredníctvom svojich postáv, ktoré sú mimoriadne realistické a veľmi prepojené s ich vlastnými osobnými bojoch. Dielo je krásne a dojemné, vyzdvihuje hodnoty, ako sú rodinné väzby, cnosť a vnútorná sila.

Súčasne musím priznať, že aj keď mi táto kniha učarovala, „Pýcha a predsudok“ pre mňa ostane na prvom mieste. S touto predchádzajúcou novelou mám osobitý vzťah, pretože jej humor a charakter Elizabeth Bennet ma nadchli a zanechali vo mne nezmazateľný dojem. Kým „Rozum a cit“ sa zaoberá otázkami emocionálnej stability a rozumu, „Pýcha a predsudok“ ma zasiahla svojou dôvtipnosťou a radosťou zo zložitosti medziľudských vzťahov.

Napriek tomu, „Rozum a cit“ ponúka nádherný pohľad na to, ako sa rodí láska a ako sú súčasné pocity často v konflikte s vonkajšími očakávaniami. Neexistuje nič silnejšie ako emócie, ktoré sú tak presne vystihnuté v tejto knihe, a ja sa teším na každé ďalšie čítanie, pri ktorom si znovu pripravím srdce na jeho hrdinky, Elinor a Marianne.

Ak hľadáte dielo, ktoré kombinuje intelektuálnu inšpiráciu s hlbokým emocionálnym prežívaním, určite si nenechajte ujsť „Rozum a cit“. Je to skutočná klasika, ktorá určite obohatí vašu knižnicu, aj keď pre mňa ostáva „Pýcha a predsudok“ stále neprekonaná.

14.10.2024

(SPOILER) Tento román mě přivedl k dílu Jane Austen, a nejspíš se mi líbí z jejích děl nejvíc. Pochopitelně jsem ho četla už mockrát, takže shrnu přetrvávající dojmy a případné výhrady, protože nikdo není dokonalý, ani božská Jane.
Nad čím si v jejích textech opravdu lebedím, je záležitost, která může u jiného čtenáře naopak působit potíže, a to je šroubovaná větná stavba. Dlouhá souvětí, spousta přídavných jmen, vložených větných členů, do toho samozřejmě květnatý slovník. Dnes už se píše jinak, ale opět jsem si spoustu ikonických obratů vypsala a bohatou mluvu si vyloženě užívala. Nad čím se ale už pozastavuji, jsou monology jednotlivých postav přes půl stránky.
Autorka šetří popisy, takže se mi do podob vtíralo herecké obsazení z filmu. Na to konto mě ale zaujalo, jak mladí všichni byli – plukovníkovi pětatřicet, mamince necelých čtyřicet, Elinor devatenáct. Ve filmu bych jim všem hádala minimálně o deset let víc.
Poměrně jednoduchý děj se odvíjí především v dialozích, což je autorčina doména. Vylíčení charakteru Fanny skrz rozmluvu s chotěm je naprosto lahůdkové. Vůbec tvorba postav a jejich vývoj je asi nejsilnější stránkou díla. Marianne se na začátku chová jako rozmazlený fracek, aby na konci zmoudřela a litovala hloupých rozhodnutí. Ještě lepší majstrštyk probíhá v případě paní Jenningsové, kdy sama postava se vlastně téměř nezmění, ale zcela zásadně se změní čtenářovo nazírání na ni.
Ke kladům je zapotřebí přičíst ještě excelentní čtivost, kdy otevřete knihu, přečtete první větu, a ačkoli už velmi dobře víte, jak všechno dopadne, svazek z ruky prakticky neodkládáte.
Zápory. Autorčina lenost rozepisovat klíčové situace. Fanny znemožní vztah Edwarda a Elinor, ovšem její zásah je zmíněn okrajově ve dvou větách. Totéž v případě prozrazení úmyslů Lucy Steelové nebo Edwardovy žádosti o ruku. A závěry Jane odbude téměř zákonitě. Celou dobu čtenář něco čeká, a na konci je mu oznámeno, že se to prostě stalo a basta (Marianne a plukovník).
Nicméně vztahy mezi postavami, upřímnost, chamtivost, laskavost, zaslepenost, všechny vlastnosti, které jim určují a komplikují život, včetně samozřejmě jejich hodnověrného vylíčení, jsou tak současné a nadčasové, že se dílo právem řadí mezi klasiky a rozhodně jsem knihu nedržela v ruce naposledy.