Rudá bouře přehled

29.10.2024

Z kometářů lidí, co tomu dávají 1-2* je poznat, že prostě nerozumí tomuto žánru - asi jako kdyby si zarytý čtenář fantasy stěžoval na Baudelaira, že jeho knihy obsahují příliš básní a málo mečů.

Tohle není odpolední jednohubka, nebo ucajdaný Remarque, ale epické a dynamické zpracování třetí světové války, kde Clancy naopak mistrně zvládl zkrátit jinak nezbytně masivní rozsah na únosnou míru, aniž by knize ubral na realističnosti. Mentalitu Rusů i jejich obliby v "maskirovkách" vystihl celkem přesně - oni jsou tím historicky známí a ani se nějak nesnaží to moc skrývat, viz třeba napadení Čečny. A maskirovka při napadení Ukrajiny... Putin předtím musel tuhle knihu číst, protože to už je knižní klišé, jak vyšité.

Clancymu se skvěle povedlo vystihnout pohled na třetí světovou jak z hlediska důvodů a počátku, tak i průběh z pohledu hladinového i podhladinového námořnictva, letectva, pozemních sil, partyzánů, rozvědky i s prvky vesmírného boje. Clancy sám přiznával, že nějakou chvilku s Larry Bondem řešili, jak příběh uzavřít, a opět nedávný vývoj s Prigožinem ukázal, že Clancy nebyl vůbec daleko od skutečnosti (byť v knize byl výsledek trošku jiný).

A ano, kniha obsahuje pro někoho hodně popisů vojenské techniky a procesů, ale zas ne nějak nudně encyklopedicky (plus nakonec je to Clancy, od kterého právě tohle chcete a čekáte). Navíc jeho technické, geopolitické i vojensko-procesní znalosti právě dávají jeho knihám velmi realistické vyznění. Nakonec proto tento knižní subžánr psaný i dalšími autory je neoficálně nazýván jako "Clancyovky", kde knihy samotného Clancyho jsou jeho etalonem.

Clancy byl génius a v téhle knize se to projevilo asi ze všech jeho knih nejvíce. Kniha je rozsáhlá, napínavá, zábavná a čtenáře přitahuje po pár letech se k ní opakovaně vracet. Jsem velmi intenzivní čtenář, ale podobný pocit mám jen z velmi mála knih. 5* !

19.06.2022

Jediné, co se z knihy dalo číst, je úvod, putování po Islandu a závěr. Mezitím se nacházelo moře, co moře, oceán textu, ve kterém se normální čtenář neorientuje a který ho vrcholně nudí. Samé příkazy, navádění torpéd, únik do hlubin, sem tam výbuch a praskání trupů, jalové rozhovory o banálních věcech apod. Knize taky moc nepomáhá, že je ruská technika pojmenovaná anglickými názvy, takže takového beary či backfiry člověk nejdřív považuje za kladné hrdiny a drží jim palce. Jmenovat se hezky srozumitelně medvěď nebo obratnyj effekt, člověk hned ví, s čím má co do činění a může je proklínat hned hezky od začátku. A co se týče logiky, nějak jsem nepochopil, proč bylo potřeba kvůli ropě v perském zálivu nejdříve vyvolat válku s NATO.