Rudý snajpr na východní frontě přehled

29.06.2018

Kniha se velmi dobře čte - děj je napínavý a má spád. Autor popisuje svoje zážitky na frontě u obleženého Leningradu ve funkci odstřelovače. Na začátku bojů v roce 1941 jako nezkušení vojáci RA ustupovali, aby v roce 1944 útočili. Autor popisuje, že již v roce 1941 dávali nacistům zabrat (čemuž věřím), ale např. popis ničení nacistických tanků jednoho za druhým, nebo to, že nacisté bojovali chaoticky a bez koncepce jak to popisuje on tomu moc nevěřím - spíše si myslím, že to bylo tenkrát naopak. V recenzi se píše, že na to z jaké doby kniha pochází neobsahuje komunistickou propagandu - to není až tak pravda - každý hrdina, který padne nebo vykoná nějaký hrdinský čin je automaticky komunista.... na druhou stranu je fakt, že se autor soustřeďuje především na prožitky a popis přírody a s propagandou moc neotravuje.
Jinak velmi smutný osud hlavního hrdiny, za celou dobu obležení Leningradu neměl ani měsíc dovolené (jediná dovolená byl vlastně pobyt v nemocnici při zraněních), nepřetržitě po tu dobu na frontě o hladu, maželku a staršího syna zabili nacisti při bombardování Leningradu, mladšího syna potom také. Popravdě popisuje velké ztráty RA a civilistů v tomto boji, málokerý kamarád se dožije konce bojů - snad jen Ti, kteří jsou povýšeni a stanou se veliteli. On sám je minimálně pětkrát zraněn, přijde o oko, přesto se dokáže k snajperské pušce vrátit, přes množství vykonaných hrdinských činů zůstane po celou dobu války seržantem. V knize jsou velmi zajímavé pasáže o bojích na této nepohyblivé frontě (boj proti protivníkovým odstřelovačům, boj proti španělských dobrovolníkům z modré divize, zrádce ve vlastních řadách...).
Trochu mě vadilo, že všichni vojáci kolem něj byli inteligentní, uvědomělí, vzdělaní - to si myslím je také mimo....
Co říci závěrem - smekám před vojáky a civilisty co museli vydržet, hlad a bídu a přitom bránit město po dobu tří let před dobře živeným a lépe vybaveným nepřítelem....byli to opravdu hrdinové.
Doporučuji přečíst.