Rukověť pábitelského učně přehled

12.04.2020

Tuto knihu si vychutnají příznivci sbírky povídek autora z kerského polesí pod názvem "Slavnosti sněženek". Protože vidím, že můj komentář k Svazku č.8 sebraných spisů B.Hrabala "Rukověť pábitelského učně" je první, dovoluji si upozornit, že teprve tento soubor povídek je úplný.
Zahrnuje několik variací uvažované knihy, kterou autor připravoval zřejmě dlouhou dobu. Jednoduše proto, že nemohl publikovat (o to více vycházely jeho knihy v t.zv. "valutových zemích, což tvořilo základ pro jeho celkem přijatelný život) a také chtěl svým příznivcům předat zprávu o tom, kde žije, s jakými lidmi se stýká, ale zejména fakt, že obce jako Kersko, Semice, Hradíšťko či Přerov nad Labem nebo Velenka jsou zdrojem neuvěřitelných příhod, o kterých čtenáři neměli a nemají ani ponětí.
Požadovaná "Sebekritika B.Hrabala" byla publikována v Tvorbě č.2/1975, ale i to bylo pro soudruhy málo. Cenzoři škrtali fest a autor se snažil vyhovět. Alfou-omegou byla postava policajta působícího v dané lokalitě (ve filmu Josef Somr), který byl dle zasvěcených obyvatel jednoduše grázl, či slušněji podrazák.
Kdo by chtěl napsat studii o sbírce povídek "Slavnosti sněženek" - poslouží mu tato kniha jako jedinečná skripta. My ostatní, kteří povídání Bohumila Hrabala pročítáme s chutí labužníka, oceníme zejména povídky Hostina a Čekání na chleba.
Zejména u první citované oceňuji její závěr:
" Když se o hostině myslivců dozvěděla nazejtří ta učitelka, před kterou hrdina pan Janeček zastřelil poraněnýho kance, řekla... To je škoda, že jsem k té hostině nemohla vzít moje žáky, abych jim názorně vysvětlila, jak se mají řešit všechny konflikty světa."
"Slavnosti sněženek" je jedním z mých oblíbených filmů. Po přečtení této knihy musím smeknout hluboce před pány Hrabalem a Menzlem co dokázali. Nebýt typického českého humoru, který by Akademici rozhodující o Oscarech zkrátka a jednoduše nepochopili, mohlo být v dané kategorii jasno.