Rybí šupiny přehled

14.04.2019

Graficky zdařilá knížka příhodně doprovázená černobílými ilustracemi Josefa Čapka obsahuje celkem 39 básní v próze. Dílo bylo napsané téměř před sto lety a z mého pohledu je to pro dnešního čtenáře dost těžká četba, zejména po jazykové stránce (např. výrazy jako "okeán", "mřežována" - dnes bychom asi řekli "mřížovaná" nebo obrat "zetherněl bolestí"), přesto však stojí za přečtení, některé jsou laděny spíše pesimisticky "vlny smrti neopadnou.... utoneme všichni" ("Věčná duha"), jiné opěvují prosté krásy a jsou plné naděje ("Pohádka")
Pro lepší představu mi dovolte ocitovat ze dvou kapitol, které se mne oslovily asi nejvíce:
"Majáky"
"Buďte pozdraveny, královny moří s živými korunami, v nichž drahé kamení se vlní a krouží!
Bílí andělé ochránci, rozstavení po věky na březích a po skalách a na pahorcích, bez křídel, protože se odtud již nehnete, přikováni oddaností!
Zkamenělí pastýři stád rozuteklých do všech končin, trpělivě čekající na jich shromáždění, svítíce jim na cestu domů!"
"Slunce"
"Velebně plyne ohnivý pták nad krajinou, ..... modrá jest krajina pod ním, temně modrá.... Viz to člověče a vyjdi z osamělého domu, i když jest ti tam snad milo tuto chvíli. Vyjdi a přijmi požehnání slunce, které plyne nad krajem jako plamenný pták. Ale neklamej se, není to pták, je to veliký anděl..... vyjdi a rozepni ruce do vedra..."