Půlnoční zpověď přehled
Georges Duhamel
Sága o Salavinovi / Salavinov život a dobrodružstvá série
1. díl >
Postava pařížského úředníčka Salavina zaujala Duhamela natolik, že jí věnoval celou slavnou sérii románů, v níž jeho hrdina prochází nejrůznější životními situacemi. S ušlechtilým soucitem lékaře líčí autor barvité pařížské prostředí drobných řemeslníčků, rentiérů, tuláků z donucení, ale přitom lidí hrdým a nevzdávajících se, lidí s typickým humorech Pařížanů. Jeho romány se nesnaží „zpracovat“ sociologicky prostředí, jsou ponorem do duše a sám Salavin je neobyčejně složitým, zajímavým, svým způsobem vyšinutým člověkem, bojujícím s vlastní představivostí, která mu dovede zakalit nejvznešenější city a nejčiští okamžiky života. Přitom se jeho „dobrodružství“ čtou s velkým napětím.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1970 , OdeonOriginální název:
Confession de minuit, 1920
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Půlnoční zpověď. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (4)
Bom dia!
Duhamela jsem vůbec neznal, ale nestydím se za to, páč on mě taky nezná, tak kdo je tu hulvát? Nicméně, knížka stála dvacku, valím si to na záchod a nestačím se divit, jaký věci se dějí nejen v míse, ale i nad mísou. Knížka začíná dost epicky - bageta se rozhodne šáhnout svýmu šéfovi na ucho a proto dostane padáka. Jelikož ale nemá letadlo, je mu padák k ničemu a tak jde domů a začne svůj život nezaměstnaného člověka. To znamená, že papá polívku od maminky a chodí po městě, přičemž přemýšlí o tom, jakej je vlastně ksindl. Všechno se to čte bravurně, protože je to česky a navíc černým písmem na bílém papíru - duhh! Tipl bych si, že Duhamel byl v orálním sexu skvělej, protože jeho jazyk je výbornej. Za mě dobrá polízanice.
8,77/10
Narazila jsem na knížku, vystavenou před antikvariátem, cestou ze školy a dala jsem se zlákat faktem, že ji vydalo SNKLHU, takže nemůže být špatná. Četla jsem ji pak přes noc v koupelně, abych světlem nerušila spolubydlící.
Špatná opravdu nebyla. Místy mě vysloveně fascinovala svojí zvláštností. Salavin má neodolatelnou touhu dotknout se ucha svého nadřízeného... Salavin pozoruje druhé při jídle, sám nemaje hlad, a je šokován svým zhnusením... Salavin pustne a chátrá v bezčasí nezaměstnaného člověka.
Kdybych chtěla vystihnout epický děj (což není pleonasmus!), stačila by mi k tomu věta: "Pan Salavin přišel o práci." Ale ony jsou tu ještě - a především - děje lyrické, vrstevnaté a vysoké jako horský masív.
Dnes nevím, jak hodnotit, a patrně bych to nevěděla ani těsně po dočtení. Byla to podivuhodná kniha, která mě seznámila s Duhamelem, a velké plus má u mne autor za jazykovou krásu. Na druhou stranu už nemám potřebu sáhnout po dalších autorových titulech. Času vynaloženého na čtení však nelituji.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Půlnoční zpověď v seznamech
v Přečtených | 5x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 6x |
v Chystám se číst | 4x |
v Chci si koupit | 1x |
v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1970 | Půlnoční zpověď |
2011 | Elegie / Élégies (1912–1920) |
1948 | Hudba utěšitelka |
1919 | Ze života mučedníků |
1920 | Civilisace / Oběť |
Hodně jsem si toho při čtení říkal a do příběhu jsem byl už na první stránce hozenej, jak do rybníka, protože to nabralo kule už na první stránce.
To, že tě vykopnou z teplýho místa v kanclu, poněvadž jsi stál za šéfem moc blízko a byl naprosto fascinován jeho uchem tak, že jsi netoužil po ničem jiným, než se toho ucha dotknout, to je dobrej start. Zase jsem si říkal, co za pošahanej příběh jsem to vzal do ruky, ale co už. Tohle se mi stává docela často.
Nemůžeš to mít v hlavě moc v pořádku, když to fakt uděláš. Jediný vysvětlení na tvojí obhajobu je, že pokud bydlíš se starou matkou, tak sis splet její dávkovač na léky s pixlou bonbónů. Když o tom tak přemejšlím, tak to na obhajobu moc neni. Najednou si začneš užívat pocit žití bez peněz, že jsi trhan, smraďoch a nemáš na nic nárok. Jako vím, že některý lidi si tyhle stavy docela užívaj, a osobní zoufalství k životu potřebujou. To se pochopit dá, ale neměli by přitom bydlet u svejch starejch matek, nechat si vařit a obírat je o drobáky jako v pubertě.
Pak to jede dál a já mám pocit, že ten cápek z Hamsunovýho hladu by byl tvůj dobrej kámoš, ale musel bys buď skoncovat se svojí matkou okamžitě, nebo ho k ní vzít s sebou. Klidně bych uvítal pár dalších stránek, abych si zmenšil svojí představivost, ale něco ti řeknu. Ty nebudeš úplně v pořádku kámo, ale tvůj příběh mě bavil číst. A když už tu zpověď děláš, tak doufám, že jí děláš někde u psychiatra. Pokud tou dobou nějakej v Paříži je a nemá moc práce s vysedáváním v bistru...