Georges Duhamel
francouzská, 1884 - 1966
Populární knihy
/ všech 21 knihNové komentáře u knih Georges Duhamel
Vláda nad světem: Essaye
„Eseje psané v roce 1918 jsou poznamenané čtyřmi válečnými roky. Duhamel píše o "vládě srdce" a hledání lidské pospolitosti v časech nebrutálnějšího chaosu, jaký Evropa toho času poznala. Pospolitosti si všímá například v bratrství členů jeho jednotky, kteří by, - nebýt války -, se asi nikdy dohromady nedali a na ulici by se jen minuli. Dobro v lidech hledá také skrze křesťanskou tradici. A zejména má velká očekávání od konce války, kdy věřil, že Evropu čeká výrazná změna. Lidé se měli vzdát honby za věcmi a majetkem a odhalit, že právé bohatství je v přátelství, blízkosti a ve spolupráci.“... celý text
— memphisz
Půlnoční zpověď
„Hodně jsem si toho při čtení říkal a do příběhu jsem byl už na první stránce hozenej, jak do rybníka, protože to nabralo kule už na první stránce.
To, že tě vykopnou z teplýho místa v kanclu, poněvadž jsi stál za šéfem moc blízko a byl naprosto fascinován jeho uchem tak, že jsi netoužil po ničem jiným, než se toho ucha dotknout, to je dobrej start. Zase jsem si říkal, co za pošahanej příběh jsem to vzal do ruky, ale co už. Tohle se mi stává docela často.
Nemůžeš to mít v hlavě moc v pořádku, když to fakt uděláš. Jediný vysvětlení na tvojí obhajobu je, že pokud bydlíš se starou matkou, tak sis splet její dávkovač na léky s pixlou bonbónů. Když o tom tak přemejšlím, tak to na obhajobu moc neni. Najednou si začneš užívat pocit žití bez peněz, že jsi trhan, smraďoch a nemáš na nic nárok. Jako vím, že některý lidi si tyhle stavy docela užívaj, a osobní zoufalství k životu potřebujou. To se pochopit dá, ale neměli by přitom bydlet u svejch starejch matek, nechat si vařit a obírat je o drobáky jako v pubertě.
Pak to jede dál a já mám pocit, že ten cápek z Hamsunovýho hladu by byl tvůj dobrej kámoš, ale musel bys buď skoncovat se svojí matkou okamžitě, nebo ho k ní vzít s sebou. Klidně bych uvítal pár dalších stránek, abych si zmenšil svojí představivost, ale něco ti řeknu. Ty nebudeš úplně v pořádku kámo, ale tvůj příběh mě bavil číst. A když už tu zpověď děláš, tak doufám, že jí děláš někde u psychiatra. Pokud tou dobou nějakej v Paříži je a nemá moc práce s vysedáváním v bistru...“... celý text
— žlučníkář
Světlo
„Moc se mi to líbilo, neunávně vysvětluje a přibližuje.“
— EmaPerkaus
Půlnoční zpověď
„Bom dia!
Duhamela jsem vůbec neznal, ale nestydím se za to, páč on mě taky nezná, tak kdo je tu hulvát? Nicméně, knížka stála dvacku, valím si to na záchod a nestačím se divit, jaký věci se dějí nejen v míse, ale i nad mísou. Knížka začíná dost epicky - bageta se rozhodne šáhnout svýmu šéfovi na ucho a proto dostane padáka. Jelikož ale nemá letadlo, je mu padák k ničemu a tak jde domů a začne svůj život nezaměstnaného člověka. To znamená, že papá polívku od maminky a chodí po městě, přičemž přemýšlí o tom, jakej je vlastně ksindl. Všechno se to čte bravurně, protože je to česky a navíc černým písmem na bílém papíru - duhh! Tipl bych si, že Duhamel byl v orálním sexu skvělej, protože jeho jazyk je výbornej. Za mě dobrá polízanice.
8,77/10“... celý text
— Palivo
Půlnoční zpověď
„Narazila jsem na knížku, vystavenou před antikvariátem, cestou ze školy a dala jsem se zlákat faktem, že ji vydalo SNKLHU, takže nemůže být špatná. Četla jsem ji pak přes noc v koupelně, abych světlem nerušila spolubydlící.
Špatná opravdu nebyla. Místy mě vysloveně fascinovala svojí zvláštností. Salavin má neodolatelnou touhu dotknout se ucha svého nadřízeného... Salavin pozoruje druhé při jídle, sám nemaje hlad, a je šokován svým zhnusením... Salavin pustne a chátrá v bezčasí nezaměstnaného člověka.
Kdybych chtěla vystihnout epický děj (což není pleonasmus!), stačila by mi k tomu věta: "Pan Salavin přišel o práci." Ale ony jsou tu ještě - a především - děje lyrické, vrstevnaté a vysoké jako horský masív.
Dnes nevím, jak hodnotit, a patrně bych to nevěděla ani těsně po dočtení. Byla to podivuhodná kniha, která mě seznámila s Duhamelem, a velké plus má u mne autor za jazykovou krásu. Na druhou stranu už nemám potřebu sáhnout po dalších autorových titulech. Času vynaloženého na čtení však nelituji.“... celý text
— JulianaH.
Georges Duhamel - knihy
1933 | Dva přátelé |
1970 | Půlnoční zpověď |
2011 | Elegie / Élégies (1912–1920) |
1948 | Hudba utěšitelka |
1919 | Ze života mučedníků |
1920 | Civilisace / Oběť |
1936 | Zahrada šelem |
1921 | Světlo |
1938 | Sága o Salavinovi 1 |
1937 | Pohled do zaslíbené země |
Žánry autora
Literatura světová Divadelní hry Fejetony, eseje Romány Válečné Poezie
Štítky z knih
první světová válka (1914–1918) eseje druhá světová válka (1939–1945) New York životopisy, biografie Holandsko přelom 19. a 20. století cestopisné příběhy zfilmováno Moskva
Duhamel je 2x v oblíbených.