Satanismus přehled

01.08.2023

Zajímal mě pohled na Satana. Ten, jak jsem vyrozuměla, byl hlavně křesťanský, katolický, pak pohled judaismu a islámu.
V raném středověku nebyl Satan Boží nepřítel. Ve Starém zákoně jsou zmínky o Satanovi vzácné a jeho úkony jsou vždy odůvodněny, v Novém zákoně se to ďábly jen hemží a jejich činy vyznívají iracionálně, bezdůvodně, jsou roztěkané a postrádají motiv (bezesmyslu a bezdůvodně např. posednou člověka).
V další fázi středověku se stala jména Lucifer a Satan významově prakticky totožná a Lucifer začal být symbolem vzpoury proti Bohu.
Existovaly dva druhy démonů, z nichž jeden zahrnoval lidské duše a druhý duchy hluboce pokleslé. Biskupové rozhodli, že existuje jen jeden druh démonů/ďáblů. Na čtvrtém lateránském koncilu v r. 1215 bylo v kánonu č. 1 vyhlášeno, že "Bůh stvořil i Satana a démony; ti ale v okamžiku svého stvoření nebyli zlí; zloduchy se stali vlastní vinou a od té doby pokoušejí lidi."
Prostý lid té doby ovšem připisoval ďáblovi velkou moc: mohl působit nemoci, vyvolával posedlost, působil na přírodní vědy a techniku. Zaujaly mě tři druhy kultu Satana v příručce pro inkvizitory Directorium Inquisitorum:
1) klanění, při němž se před ďáblem pálí kadidlo a vyznavači se na jeho počest dávají zmrskat,
2) uctívání, které spočívá v proplétání jmen démonů se jmény blahoslavených,
3) podivné praktiky, např. užívání obruče, utíkání k nekromancii, nápojům lásky apod.
Inkvizice byla formálně ustavena v r. 1184 na základě úmluvy papeže Lucia III. a císaře Fridricha Barbarossy. Od té doby světská moc ve službách Svatého oficia systematicky pronásledovala kacíře, rozkolníky, čarodějnice a trestala je vyhnanstvím, zabavováním majetku, potupením nebo ztrátou občanských práv, a od r. 1197 i smrtí.
Církevní otcové odmítli obě vůdčí myšlenky: hmotný svět není výlučným panstvím Satana a Satan nebyl stvořen Ježíšem.
Ve 12. a 13. stol. působili v Evropě kataři, známí též pod jménem albigenští, pataríni, publikáni, kteří vyznávali manichejskou nauku o těle a hmotě, které pokládali za pramen všeho zla. Zamítali svátosti a neuznávali Starý zákon - ten byl podle nich plně nahrazen Novým zákonem. Satana považovali za vládce tohoto světa. Vstřícným gestem pro neblahé pronásledování čarodějnic bylo vydání papežské buly Summis desiderantes affectibus z 5. 12. 1484, na jejímž základě vznikla příručka pro inkvizitory Malleus maleficarum (Kladivo na čarodějnice).
Se satanismem se pojí černá mše, tj. obřad, který je napodobeninou katolické mše za účelem zhanobení obrazu Boha a vzývání Satana. Může být chápána jako způsob protestu, jak prokázat vlastní individualitu, jak se vysmát Bohu. Formálním potvrzením rouhačství se satanisté vyčleňovali z křesťanského světa a plně se stávali součástí odlišné kultury.
Gnostikové a Luciferiáni hlásali věčný rozpor mezi světlem a temnotou, dobrem a zlem. Lucifera pokládali za jediného skutečného boha, zatímco křesťanského Boha považovali za boha zla. Z rouhačství byli obviněni i templářští rytíři.
Satanismu se oddávali i někteří kněží (15. - 16. stol. - Francie, Švýcarsko).
Svobodní zednáři, tj. kasta stavitelů, kteří vybudovali pověstný Šalamounův chrám, používali tajnou mluvu pomocí znamení a prováděli rituály zaměřené na esoterismus. K pověsti satanistů však přišli neprávem.
Je to kniha vybavená satanistickými rituály. Autor si všímá novodobých událostí, např. vražd ve jménu Satana (Charles Manson, Edward Paisnel, David Berkowitz a další), nebo satanistických organizací a satanistické etiky, satanistických filozofií a směrů. Na satanismus nahlíží individualisticky.
Kniha by mohla být podkladem pro sepis hororu nebo jeho filmové zpracování. Z osobností, filozofií a satanistických organizací se dá vybírat.
Kniha je zvláštně temná v chápání satanismu, jeho hranic, možností a podsvětí, čemuž dopomáhají černobílé kresby a fotografie.
Doporučuji.

20.11.2021

Dejiny, ideológia a moderné formy satanizmu. Veľký priestor je venovaný súčasnej českej satanistickej scéne, vrátane zaujímavej kapitoly o satanizme v hudbe.