Sběratel přehled

08.09.2024

(SPOILER) Až na místy zbytečně rozvláčný děj se jedná o vcelku povedený psychothriller. Hlavní postavou je fyzicky a emocionálně impotentní, mírný, ušlápnutý sběratel motýlů Clegg, trpící komplexem méněcennosti. Jeho obětí je jím zbožňovaná studentka malířství Miranda, která nám ve druhé kapitole dá nahlédnout do svého světa plného zaujetí pro svůj výtvarný obor a surrealistického, staršího malíře G. P.. Nejvíc mě překvapil konec. Myslel jsem, že když zemře jeho oblíbený "motýl", tak Clegg ukončí svůj zbytečný život a ne, že si vyhlédne méně náročného "motýla".
Citace: Je umíněný. Nic s ním nepohne, má železnou vůli. Jednou mi ukázal tu svou láhev - říká jí smrtička - na usmrcování motýlů. V takové jsem uvězněná. Biju křídly do skla. A protože je průhledná, stále mám dojem, že mohu utéct. Že mám naději. Ale je to jen iluze.

29.08.2024

Nebýt Johna Fowlese, nikdy bych si tuhle knihu nevybrala. Z jeho Francouzovy milenky jsem ale byla tak na větvi, že jsem si jeho slavnou prvotinu o psychopatickém vězniteli mladé dívky přečetla. A ano, bylo to těžké čtení a jsem v podstatě ráda, že už to mám za sebou.
.
Nechápejte mě špatně, Fowles umí psát bravurně, ale tohle bylo prostě až moc psycho. První část románu je vyprávěna uťápnutým sběratelem motýlů, který nečekaně vyhraje ve sportce a v jeho hlavě se zrodí plán na únos mladé studentky výtvarného umění, do které je platonicky zamilovaný. Je vcelku jasně rozpoznatelné, že je zástupcem nižší střední vrstvy, že je to člověk bez rozhledu, zájmů, mluví podivně strojeně, nedokáže navázat vztah s ženou... Druhá část románu je vyprávěna dívkou Mirandou, která psychopatického věznitele převyšuje na celé čáře svého statusu vyšší střední vrstvy. Jejich vzájemná interakce je tak nazírána s ledovou věcností a emocionální oproštěností (věznitel) a touhou žít a intelektuální převahou (vězněná).
.
Mirandu Fowles nepřikrášluje ani nezjednodušuje na pouhou oběť. Je to dívka, která opovrhuje maloměšťáctvím a snobismem, přesto je v ní směšná přezíravost a intelektuální pokrytectví. Má pocit, že ten kdo nemiluje umění, doopravdy neexistuje, rozlišuje svět na bojovníky za cosi lepšího (ona) a ty ostatní. I popis jejího staršího mentora v podstatě odkrývá to, že sama nemá na věci svoje názory, ale papouškuje intelektuální žvásty někoho jiného. Mirandy je vám líto, ale také se nevyhnete tomu, že vám bude místy nesnesitelná. Je to mladá dívka, prakticky bez zkušeností, která se štítí toho, že by jednou musela mít děti, nedej bože prát manželovy ponožky a platit hypotéku. Evidentně chce být jen rozervanou umělkyní. Sama vlastně ještě dumám, proč Fowles tuto hrdinku takto vylíčil. V knize se přímo odkazuje na Shakespearovu Bouři, která dává příběhu ještě další významovou rovinu, ale já ji - přiznám se - nebyla schopna rozklíčovat, protože mi energie této knihy nebyla dvakrát pochuti.