Sběratel
John Fowles
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/224252/bmid_sberatel-3hF-224252.jpg
4
919
919
Věznitel Frederick Clegg je psychopatický sexuální deviant, který si díky výhře v loterii může dovolit přestat pracovat a „starat se“ jen o svou zajatkyni. Takto realizuje svou touhu po vztahu s krásnou ženou a po manželství, které by mu otevřelo dveře do bohatšího a kultivovanějšího světa. Clegg je v podstatě mírný, nenásilný člověk, který ale nechápe, že plnohodnotný lidský vztah může vzniknout a rozvíjet se jen ze svobodného rozhodnutí. Miranda, studentka výtvarných umění a nadaná kreslířka, Clegga intelektuálně i osobnostně výrazně převyšuje. Je si toho vědoma a dokáže jím obratně manipulovat. Tragické vyústění své situace však odvrátit nedokáže.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2014 , Kniha ZlínOriginální název:
The Collector, 1963
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Až na místy zbytečně rozvláčný děj se jedná o vcelku povedený psychothriller. Hlavní postavou je fyzicky a emocionálně impotentní, mírný, ušlápnutý sběratel motýlů Clegg, trpící komplexem méněcennosti. Jeho obětí je jím zbožňovaná studentka malířství Miranda, která nám ve druhé kapitole dá nahlédnout do svého světa plného zaujetí pro svůj výtvarný obor a surrealistického, staršího malíře G. P.. Nejvíc mě překvapil konec. Myslel jsem, že když zemře jeho oblíbený "motýl", tak Clegg ukončí svůj zbytečný život a ne, že si vyhlédne méně náročného "motýla".
Citace: Je umíněný. Nic s ním nepohne, má železnou vůli. Jednou mi ukázal tu svou láhev - říká jí smrtička - na usmrcování motýlů. V takové jsem uvězněná. Biju křídly do skla. A protože je průhledná, stále mám dojem, že mohu utéct. Že mám naději. Ale je to jen iluze.
Nebýt Johna Fowlese, nikdy bych si tuhle knihu nevybrala. Z jeho Francouzovy milenky jsem ale byla tak na větvi, že jsem si jeho slavnou prvotinu o psychopatickém vězniteli mladé dívky přečetla. A ano, bylo to těžké čtení a jsem v podstatě ráda, že už to mám za sebou.
.
Nechápejte mě špatně, Fowles umí psát bravurně, ale tohle bylo prostě až moc psycho. První část románu je vyprávěna uťápnutým sběratelem motýlů, který nečekaně vyhraje ve sportce a v jeho hlavě se zrodí plán na únos mladé studentky výtvarného umění, do které je platonicky zamilovaný. Je vcelku jasně rozpoznatelné, že je zástupcem nižší střední vrstvy, že je to člověk bez rozhledu, zájmů, mluví podivně strojeně, nedokáže navázat vztah s ženou... Druhá část románu je vyprávěna dívkou Mirandou, která psychopatického věznitele převyšuje na celé čáře svého statusu vyšší střední vrstvy. Jejich vzájemná interakce je tak nazírána s ledovou věcností a emocionální oproštěností (věznitel) a touhou žít a intelektuální převahou (vězněná).
.
Mirandu Fowles nepřikrášluje ani nezjednodušuje na pouhou oběť. Je to dívka, která opovrhuje maloměšťáctvím a snobismem, přesto je v ní směšná přezíravost a intelektuální pokrytectví. Má pocit, že ten kdo nemiluje umění, doopravdy neexistuje, rozlišuje svět na bojovníky za cosi lepšího (ona) a ty ostatní. I popis jejího staršího mentora v podstatě odkrývá to, že sama nemá na věci svoje názory, ale papouškuje intelektuální žvásty někoho jiného. Mirandy je vám líto, ale také se nevyhnete tomu, že vám bude místy nesnesitelná. Je to mladá dívka, prakticky bez zkušeností, která se štítí toho, že by jednou musela mít děti, nedej bože prát manželovy ponožky a platit hypotéku. Evidentně chce být jen rozervanou umělkyní. Sama vlastně ještě dumám, proč Fowles tuto hrdinku takto vylíčil. V knize se přímo odkazuje na Shakespearovu Bouři, která dává příběhu ještě další významovou rovinu, ale já ji - přiznám se - nebyla schopna rozklíčovat, protože mi energie této knihy nebyla dvakrát pochuti.
Hutná, těžká, temná kniha od skvělého Johna Fowlese. Rámec děje tvoří thriller, ale vlastně jde o střet dvou světů, dvou duší, dvou myslí, dvou kultur. Unesená dívka, idealistická, otevřená, tvůrčí, moderní, kritická; a únosce, rigidní, zkostnatělý, dokonale tupý, jsou sice oba Angličané a hovoří stejnou řečí, ale jako by pocházeli každý z jiné planety. Je to velice přesvědčivá sociologická a psychologická studie. Moc pěkné, přečtěte si to.
(SPOILER)
Audio kniha.
Doporučuje 9 z 10 psychopatů... Jako vražda za bílého dne, tak na mě tahle próza působí. Jaroslav Plesl dokonale vystihl svou postavu, jeho pobavený komentář a pomatené líčení rozpoložení mysli je maximálně mrazivé. To není nedostatek empatie, ale spíš rozklad osobnosti pod tíhou okolností a příležitostí. Platonická touha , která přerostla do zrůdné manipulace s jedním lidským osudem. Touha vlastnit za každou cenu. A závěrečná výměna katarze (sebevražda) za pokračování ve jménu zdokonalování se, je jen potvrzením jeho neskutečné zbabělosti a slabosti.
Pomerne jednoduchý lineárny príbeh, vďaka čomu bol strašidelný pohľad do duše psychopata realistický. Časti z hľadiska väznenej u mňa asi nedopadli na úrodnú pôdu, ale koniec ma zamrazil, aj keď som to tak nejak predpokladala. Hnus.
Interpretácia audioknihy bola geniálna, hlavne vo vypätých úsekoch som zatvárala okná, aby na mňa náhodní okoloidúci nevolali políciu.
Audiokniha.
Šesťdesiate roky 20. storočia, Anglicko.
Podivín Frederick zbiera motýle, je vášnivý entomológ. Po neočakávanej výhre v lotérii sa rozhodne rozšíriť svoju zbierku. Nový "motýľ" Miranda sa však ukáže ako rovnocenný súper. Odmieta sa zmieriť s osudom uväzneného motýľa a začína boj "kto z koho"...
Kvalitná komorná psycho dráma.
Ani jeden z hlavných hrdinov mi nebol sympatický.
Koniec desivý.
"Každý večer dělám něco, co už jsem léta nedělala. Ležím a modlím se. Ne vkleče, těmi, co padají na kolena, Pánbůh pohrdá. Ležím a prosím ho, aby utěšil mámu a tátu a Minny i Karolínu, která si to jistě dává za vinu, a všechny ostatní, i ty, kterým by patřilo, aby za mě (nebo za kohokoli jiného) trpěli. Jako Piers a Antoinetta. Prosím ho, aby pomohl tomu chudákovi, kterému jsem padla do rukou. Aby pomohl mně."
"Dneska vůbec lidé chtějí všechno hned, sotva je něco napadne, už to chtějí mít, ale já jsem jiný, staromódní, rád se těším na to, co bude, a nespěchám, aby se věci mohly patřičně vyvinout. Jen žádný kalup, jak říkával strýček Dick, když mu zabral nějaký pořádný kus.
Mně šlo jenom o to mít ji, a to ona nikdy nepochopila. Mít ji a dost. Ne s ní něco dělat. Prostě jsem ji chtěl mít, konečně už najisto."
Četla jsem ji jako dorostenka na útesu v Chorvatsku. Svítilo slunce, bylo vidět do daleka a kolem se smáli lidi. Naštěstí. Příběh je děsivý, mistrně napsaný.
Pro mne asi jeden z nejděsivějších psychologických thrillerů, jaké jsem zatím četl.Zpracování dokonalé,rozbor mysli psychopata i oběti a popis jejího utrpení maximálně věrohodné.Z příběhu zůstane zneklidňující pocit ze zvrácených myslí psychopatů.
...."Není to člověk. Je to prázdný prostor v lidské podobě....."
Na tu dobu byla určitě kniha dobrá,ale mě moc nenadchla. Ze začátku dobrý,v půlce se to zlomilo a nějak to nešlo. Konec,no fakt psycho. Prostě to byl psychopat. Asi sáhnu po jiném žánru, poslední dobou mě knihy tohoto tipu hodně ubíjejí. Za mě 75%.
Neviem úplne čo si mam o knihe myslieť. Áno, je to zaujímavý obraz mysli narušeného (ne)človeka, ktorému chýbajú základné ľudské inštinkty, ale mimo toho, ide o príbeh prostý, posteádajúci väčší zmysel, či literárnu zaujímavosť. Ponúka sa porovnanie s Kingovou Misery, ktorá je tak trochu z iného súdka, no napriek tomu je v mojich očiach po všetkých stránkach oveľa zaujímavejšou knihou. Niekto by mohol namietať, že hľadám v diele niečo, čo tam nie je a byť nemá, za mňa však púha fascinácia chorou mysľou nestačí.
(Audiokniha)
Potřebovala jsem jednohubku na odpoledne, tuto audioknihu mám už "na poličce" dlouho, takže na ni konečně došla řada. A teda to byla síla.. nikdy nikdo neví, kdy se komu dostane do hledáčku a neštěstí je na světě :-/ Bohužel takových psychopatů běhá po světě hodně.. a ten konec?! Příšerný, mrazivý, nešťastný, zvrácený..
velmi mrazivé. vede to k pochybování o sobě sama. je ten svět co vnímáme skutečný svět? chápeme jak funguje? je to co cítíme láska, nebo jen majetnictví? nehrajeme jen nějaké role v absurdním divadle?
Víte, že jméno Kaliban je přesmyčkou slova kanibal? Tak to chtěl ve své Bouři Shakespeare (hned jsem si zkusil Bouři přečíst).
Byl jsem zvědav, jak z děje vybruslí autor. To nejmíň namáhavé, to se dalo čekat. Ale možné pokračování bude asi děsivé, jen co je pravda. Brrr! Když odhlédnete od toho dobového levičáctví, je Miranda docela věrně vylíčená. Noví lidé jsou opravdu děsiví. Snad se s nimi nepotkám
Četla jsem na doporučení kamarádky, sama bych si tuhle knihu asi nevybrala. Část z pohledu věznitele byla celkem zajímavá a čtivá, ale část z pohledu vězněné mě moc nebavila. Za mě tam vlastně vůbec nemusela být. Celkově takový průměr.
Ničím to nepohorsi ani nenadchne. Jeden z JF slabších kousků. Vlastně se tam nestane nic, co by vás překvapilo. A tak by to snad být nemělo, ne?!
Co napsat,,je to skvělá psychologická kniha,,konec mě překvapil a já ji poslouchala jako audio ,,asi i proto se mě líbila,,interpretace nezapomenutelná..
(SPOILER) První půlka (pohled věznitele) vynikající. Druhá půlka (pohled vězněné) už méně, bylo tam až moc flashbacků a salónního levičáctví. Ale konec vše napravil, thumbs up.
Velmi zajímavá kniha, u které mě zaujal nejvíce její přesah (k tomu mi dopomohl i doslov). Líbí se mi, že ačkoliv je "Sběratel" thrillerem, distancuje se od popisů násilí, krve či jiných brutalit - autor sází na psychologickou stránku, v tomto ohledu je velmi naturalistický.
Bavily mě střídající se úhly pohledu, díky kterými čtenář může oběma hlavním postavám lépe vidět do hlavy: Psychopatický únosce postrádá empatii, popisuje vše povrchně, vnímá žijící bytosti "plasticky" a citlivá umělkyně střídá zcela kontrastní nálady, vrací se do minulosti, přemítá nad budoucností... To je velmi dobrý čtenářský zážitek, psychologii zvládl autor na jedničku.
Jedinou hvězdičku strhávám za to, že mi občas připadal román zbytečně zdlouhavý. Jinak mě kniha bavila a přiměla, abych se zaměřil i na další autorovy knihy.