Schwarzenbergové: Nic než rovné přehled
Pavel Juřík
Schwarzenbergové patří mezi nejvýznamnější šlechtické rody, které ovlivňovaly nejen dějiny českých zemí, ale celé střední Evropy v 17. – 19. století. Zejména jižní Čechy vděčí Schwarzenbergům za úpravu krajiny, výsadbu lesů na Šumavě a dlouhou řadu hradu a zámků, na které jsme dodnes hrdí. Na prvním místě to jsou zámky Hluboká, Třeboň, Český Krumlov a Orlík, ale také schwarzenbergské paláce v Praze. Kniha „Schwarzenbergové – Nic než rovné“ čtenářům přináší celkový pohled na historii a odkaz rodu Schwarzenbergů, informace a portréty jeho nejvýznamnějších osobností, rodokmeny a popisy erbů.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Schwarzenbergové: Nic než rovné. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (7)
Opět jedna z knih o aristokratických rodech na našem území i popis jejich sídel. Není to nějak těžké čtení ani vědecké i když se musí člověk podívat do rodokmenu, aby věděl o koho se jedná.
Účast Schwarzenbergů za okupace Němci a za třenic a bezpráví strpěných od komunistů je ta zajímavější část knihy.
Jinak jde o jednoduché sepsání dějin tohoto rodu.
Související novinky (1)
Knižní novinky (26.2. - 11.3.)
19.02.2018
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Schwarzenbergové: Nic než rovné v seznamech
v Přečtených | 19x |
ve Čtenářské výzvě | 4x |
v Knihotéce | 21x |
v Chystám se číst | 15x |
v Chci si koupit | 10x |
v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
2015 | První republika 1918-1938 |
2014 | Encyklopedie šlechtických rodů |
2018 | Schwarzenbergové |
2013 | Šternberkové |
2016 | Kolowratové |
Komentář za všechny Juříkovy knihy o českých šlechtických rodech. Na jednu stranu je chvályhodné, že toto téma někdo zpracovává, na druhou stranu spousty překlepů, pravopisných chyb. Což by se dalo přejít, jenže je tu taky spousta chyb faktických a genealogických, občas i špatná identifikace u obrazového doprovodu. Vzhledem k tomu, že autor bere údaje ze spousty jiných knih, bylo by fér je přiznat aspoň v seznamu literatury. Tak by mohl Juřík být pro studenty aspoň prvním stupínkem v poznávání tématu, protože sám za sebe jako zdroj rozhodně neobstojí.