Se žlutou hvězdou přehled
Karel Poláček
Deníkové záznamy významného českého humoristy a publicisty zachycuje autorovy glosy a poznámky, které psal v posledním období svého života, v roce 1943.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Se žlutou hvězdou. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (11)
Zajímavé čtení a hodně hezkých myšlenek. Ledacos jsem se o Karlovi Poláčkovi dozvěděla. A pobavilo mě, jak se vyjádřil o Brně versus Praze:
"Brno: Říká se mu dépendance Vídně. Odtud čerpalo B. svoje podněty, napájelo se vídeňskou šťávou. Proto jsou tam krásné sady. V Praze byly obecní zastupitelstva proti stromům. Městští radní skládají se ze živnostníků a ti uznávají přírodu jenom potud, pokud je k užitku. Stendhal píše o starostovi, který dal pokácet staré stromořadí, protože nebylo k užitku. Brňáci jsou proti Praze; žárlí na ni i nevraží. Byli jsme uvítáni nevlídně. Považovali nás nikoli za své hosty, ale za liechtenštejnské dragouny."
Poláčka čtu pro oddych. Pohodové a vtipné knihy, které mi zvednou náladu. Tento jeho deník je ale s ostatními jeho knihami v protikladu - je vážný, ukazuje Poláčka jako soukromou osobu, jeho obavy z nastupujícího nacismu, komentuje dobové dění... Proto mě kniha velmi zaujala, pro tu svou odlišnost a pro odkrytí soukromí. Poláček nás zde prostě "pouští k sobě".
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Se žlutou hvězdou v seznamech
v Přečtených | 35x |
ve Čtenářské výzvě | 9x |
v Doporučených | 3x |
v Knihotéce | 16x |
v Chystám se číst | 25x |
v Chci si koupit | 3x |
v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
1979 | Bylo nás pět |
1965 | Muži v ofsajdu |
1966 | Edudant a Francimor |
1967 | Hostinec U kamenného stolu |
1958 | Dům na předměstí |
Krátké útržky z doby, kdy měl Karel Poláček za sebou nešťastné manželství, prohranou rozluku, okupaci země, vyhazov z redakce Lidových novin pro židovský původ, povinnost nosit žlutou hvězdu a následně na něj čekal transport do terezínského ghetta a poté do Osvětimy. Trochu moc na jednoho člověka. Ze zápisků už je cítit odevzdanost, určitá apatie, nechuť... Není to pěkné čtení, a teď nemyslím formu nebo styl.
Hodnotit, proč v té době někdo odešel / neodešel, mi přijde z našeho dnešního pohledu minimálně nevhodné.