Sen o štěstí přehled

předevčírem

Peggy Guggenheim, jméno, které jsem doposud neznala. Ale jsem moc ráda, že jsem se díky této knížce o ní dozvěděla víc. Sledujeme Peggyin život v letech 1937-1942. Pohybuje se mezi pařížskými bohémy, miluje umění a ráda by otevřela vlastní galerii. V Evropě se schyluje k válce a umění se zdá být až na druhém místě, ne však pro Peggy.

Miluji „béžovky“, zbeletrizované životopisy. Obzvláště o pro mě neznámých lidech, kdy se dozvím tolik nového. Ještě navíc, kdy se děj převážně odehrává v mé milované Francii. Z textu je cítit opravdu velká láska k Paříži a umění, a to jsem si moc užívala.

V průběhu celé knihy potkáme spousty slavných umělců – malířů a spisovatelů, a lidí, kteří jejich práci obdivují. Samotná Peggy by pro umělce doslova dýchala. a i v nelehkém období druhé světové války se bude snažit umění chránit.

Knížka se mi četla moc dobře, ponořila jsem se do příběhu a chvílemi jsem měla pocit, že čtu skutečný deník Peggy Guggenheim. Navíc se mi příběh propojil s několika jinými knihami, které jsem četla o umění té doby a bylo skvělé, jak se mě to celé pospojovalo.

Čeká vás také skvělý doslov, ve kterém se dozvíte, co se stalo s jednotlivými postavami z knihy později.

Určitě skvělá kniha a moc ráda si ji přidávám do mé sbírky „béžovek“.

25.08.2023

(SPOILER) Chtěla jsem se o "Guggenheimech" něco dozvědět, ale v téhle knize je toho jen pramálo. Pouze Peggy, neukotvená, nevíme kde se v Evropě vzala a proč, jen že odešla od manžela a děti jsou v internátě a se zbytkem rodiny nemá žádné nebo hrozné vztahy. Ale jako správná americká dědička, z vyšší třídy, bohatá, je mimořádně sebevědomá a má sen otevřít si galerii moderního umění v Londýně. Miluje ovšem Paříž, kde také má přístup k umělcům té doby, které chce vystavovat a prodávat (pokud ovšem chtějí i oni...). Je tvrdohlavá, na nikoho nebere ohled, ale podléhá i svým vášním a sebevědomým umělcům (např. Samuel Beckett). Tahle první část se mi docela líbila.
Ale touha po práci s výtvarnými díly moderny ji žene dál. Galerie neprosperuje, takže muzeum moderního umění? Ale co s tím ukřičeným kníratým skrčkem a občas zachycenými nevyžádanými zprávami o dění za humny, nakonec až nepříjemně blízko? Válka šla zprvu mimo ni, ale nakonec to bych jeden vír zběsilého úprku a stěhování mezi přáteli ve Francii a Švýcarsku, nakonec zpět do Ameriky.