Šesť mŕtvych na ceste do Mníchova přehled

předevčírem

Tahle kniha mě opravdu překvapila.
První můj postřeh se týká její řekněme "kvality", což je často zmiňováno. Nejslavnější a největší Puzovo dílo, tedy Kmotra, jsem ještě nečetla, ale mám za sebou jeho Rodinu a ta byla prostě excelentní. Kdybych jako první četla Sedm katů, asi bych nabyla dojmu, že autor není úplně nejlepší spisovatel. Kniha je velmi strohá a místy opravdu zkratkovitá, což je škoda. Téma pomsty a postupné likvidace jednotlivých hříšníků je rozhodně zajímavé a myslím, že by se dílo určitě dalo rozpracovat na obsáhlejší i mnohovrstevný román. A hned mě napadá otázka, proč to Puzo neudělal?
Druhou zajímavou skutečností pro mě je, že mi z nějakého důvodu kniha svou atmosférou ( cizinec ve městě, zabíjení, odosobněné psaní i o nejsmutnějších a nejbrutálnějších věcech) připomíná Rjú Murakamiho ( hlavně asi V polévce Miso, možná trochu i Piercing) , přestože se vlastně knihy ničím nepodobají.
Recenzi nepíšu hned po přečtení, ale s malým odstupem, a musím říct, že ve mě dojem z knihy, i přes její jisté nedostatky, stále zůstává.
Takže sečteno podtrženo, Puzo to se čtenářem prostě umí,a to i když jede jen na půl plynu ( nebo možná ještě míň).

01.08.2024

Z příběhu čiší očekávání.
Michael má totiž sice podlomené zdraví, ale zase mu nechybí jednak chuť dotáhnout svůj úkol do konce, inteligence, prachy a charisma.
Bylo to takové... zvláštní.
Může si člověk snahou o pomstu život zkazit, nebo naopak dojít jeho naplnění?

Poválečná léta a pocity přeživších si nedovedu představit. Pokud viníci unikli a třeba ani nebyli nalezeni. Sladký konec utrpení, nebo hořký začátek zbytku životů... jen tak dumám.
Příběh byl čtivý.