Šest procházek literárními lesy přehled
Umberto Eco
Přednášky na Harvardově univerzitě. Souborné vydání autorových přednášek zkoumajících vazbu autor, dílo, čtenář. Na konkrétních textových ukázkách poukazuje Eco čtivým a srozumitelným způsobem na množinu významů a možných interpretací ve vztahu díla a jeho čtenáře.
Literatura naučná Filozofie O literatuře
Vydáno: 1997 , VotobiaOriginální název:
Six Walks in the Fictional Woods, 1994
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Šest procházek literárními lesy. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (12)
Jsem jednoznačně čtenář první úrovně, strany většinou spíš hltám než analyzuji - ale Ecovy přednášky čtu jako beletrii. Baví mě, s jakou lehkostí se prodírá literárními lesy a potkává Nervala, Dumase, Flauberta, Eliota, Prousta, Stendhala, ale také Poa, drsnou školu, Agathu Christie, Flemminga, Sua, Verna... A z analýzy, proplétání, mísení všeho vytváří koktejl, který je radost pít a vychutnávat.
"Fikce se jeví jako pohodlnější prostředí než život, a tak se život pokoušíme číst jako fikci." (s. 174)
Prostě Eco. Nejdřív vás poučí o italské frazeologii (lector in fabula jako obměna rčení lupus in fabula = vlk v pohádce = my o vlku, vlk za humny), pak vám předloží doslova jízdní řád časových posloupností, které vykutal z románu, co připomíná spíš zmatenou změť snů, vzpomínk a úvah (Nervalova Sylvie), odhalí vám svůj trik na rozpoznávání porna od uměleckého fimu (když běžné činnosti ve filmu odpovídají reálnému času, zatímco sexuální scény jsou delší než ve skutečnosti, bude to dozajista porno) a poučí vás o tom, že d´Artagnan žil ve stejné ulici jako Aramis, aniž by o tom věděl - tedy aniž by o tom věděl sám Dumas. S poťouchlým pobavením si přečtěte i o tom, jak si Eco xkrát prošel pařížskou trasu jednoho z hrdinů Foucaultova kyvadla, zjistil si dokonce i takové detaily, jako bylo postavení měsíce a hvězd oné noci, do níž děj zasazuje - a po vydání knihy mu jeden ze čtenářů napsal dopis s dotazem, proč se hrdina vůbec nezmiňuje o požáru v jedné z vedlejších ulic. Má se pak autor cítit potěšeně, že čtenáře natolik strhl, až začal text považovat za realitu, nebo nad tímtéž naopak pociťovat zklamání a zděšení? Vrcholem je poslední textík, kde je stručně, přehledně, hutně, ale precizně odhalen celý příběh Protokolů sionských mudrců. A že je to opravu kuriozní přehlídka toho, jak funguje tichá pošta - na konci vám vyleze něco zcela jiného, než co bylo na začátku. Ale koneckonců, z literárních textů přece také vylézáme proměněni, takže proč ne, to patří k věci.
P. S.: Nevíte někdo něco víc o tom odlišném vnímání modré a zelené v antice, o němž Eco píše?
Umberto Eco - Šest procházek literárními lesy (str. 169): Lidé si lámali hlavu, jak by mohlo empiriské božstvo vypadat: jestli má vousy, jestli je to On, Ona či Ono, jetsli se někdy narodilo, nebo existovalo vždy, a dokonce (v naší době) jestli je mrtvé.
Umberto Eco - Šest procházek literárními lesy (str. 171): Zlaté pravidlo kryptoanalyticků a luštitelů kódů zní, že každé tajné poseltsví se dá rozluštit, pokud člověk ví, že to poselství je. Problém skutečného světa tkví v tom, že lidé se už od úsvitu věků ptají, jestli je v něm nějaké poselství obsaženo, a pokud ano, jestli dává smysl.
Umberto Eco - Šest procházek literárními lesy (str. 204): Úvahy nad těmito komplexními vztahy mezi čtenářem a příběhem, mezi fikcí a životem, mohou představovat jistou formu terapie proti spánku rozumu, který plodí nestvůry.
Související novinky (1)
Hlubina, Dotek temnoty a další knižní novinky (45. týden)
05.11.2023
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Šest procházek literárními lesy v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 238x |
ve Čtenářské výzvě | 7x |
v Doporučených | 18x |
v Knihotéce | 119x |
v Chystám se číst | 121x |
v Chci si koupit | 36x |
v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
spisovatelé hermeneutika čtenářství literární teorie o literatuře filozofie umění interpretace literárního dílaAutorovy další knížky
2005 | Jméno růže |
2011 | Pražský hřbitov |
2001 | Foucaultovo kyvadlo |
2015 | Nulté číslo |
2001 | Baudolino |
Pár věcí mě zaujalo, několik autorových poznámek mě i přimělo vzít do ruky pero a poznamenat si do svého plánu četby něco titulů, ke kterým bych se chtěl jednou znovu vrátit (Flaubertova Citová výchova apod.), anebo se s nimi teprve seznámit, ale na druhou stranu mě mnoho věcí nezaujalo vůbec.
Ve skutečnosti jsem byl často až fascinován, jak mudrlantsky a zasvěceně (záměrně se vyhýbám slovu „snobsky“) lze diskutovat o „zákolníčku kola vozu, který převážel Havlíčka Borovského do Brixenu“. Nejspíš proto, že milovník příběhů Marlowe není žádným akademikem a baví ho spíš si o Karkulce a vlkovi číst než špekulovat, jestli ve čtvrté větě druhého odstavce lze sloveso „vycházel“ považovat spíše za durativní, anebo za iterativní.
Ale pozor, nekritizuju, každý se může po libosti nípat v čemkoli ho napadne. Když ho to baví – a když to baví čtenáře…
Nicméně z mého subjektivního pohledu mi procházka Ecovými literárními lesy přinesla jen malou mističku sladkých malin, zato plný košíček žoužele nejedlé…