Paní smrt přehled

Když jsem tuto knihu videl, tak jsem byl nejdříve překvapen, že jde o další díl že světa Richarda a Kahlan. A ač obecně mám velmi rád pokračování příběhů, tak mě potěšilo, že se v tomto příběhu Richard neobjevuje - ne proto, že by byl nesympatickou či nudnou postavou, ale proto, že Goodknid měl zvláště v pozdějších dílech zvyk nechat Richarda vyřešit všechny zásadní problémy a ostatních postavy trochu odsunout do role komparzu.
Zároveň vynecháním Richarda Goodkind umožnil méně extrémní vyhrocení střetu (což vnímám velmi pozitivně - když je pořád celý svět ohrožován a destruován, je to celkem nuda; přestože se Nicci tváří, že zachraňuje svět, ve skutečnosti řeší relativně parciání problémy v kontrastu s předchozími příběhy). Pokud by totiž vystupoval Richard, bylo by nutné dát nepřátele ještě o něco nebezpečnější než v předchozích dílech, což by se v zásadě už skoro vymykalo normální lidské představivosti. A přestože Richard nevystupuje, tak jsem rád, že neumřel a nejspíše si s Kahlan užívají relativně šťastný život a vládu z paláce lidu - což si mysím po těch všech strastech celkem zaslouží.
Orignialitě příběhu bezesporu přidává přesunutí do nových oblastí, o kterých v předchozích příbězích nebyly zmínky. (a tím se autor také elegantně vyrovává s problémem jak Richarda zároveň nezabít a zároveň nechat nezasahovat - je dost daleko). Určitým mínus v tomto ohledu je nekonzistence s předchzími příběhy - v nichž je řečeno, že Jagang ovládal celý Starý svět, tady je obrovská část starého světa, kte Jaganga buď nepamatují, nebo ho znají jen z vyprávění a jeho moc v podstatě nepocítili. Putování neprobádanými končinami příběhu bezesporu přidává na zajímavosti. Mám ale trochu pocit, že Goodkindova schopnost popisovat krajinu se trochu od prvních dílů snížila (možná tím, že v nich popisoval analogii krajiny ve které sám žil, nyní vymyšlí trochu abstraktní kontrukty). A logiku nedává ani to, že i když jsou hodně na jihu, je tam často dost zima - a to i u pobřeží.
Jako největší mínus vidím příliš drastické scény a zbytečně vysoký počet mrtvých. Drastické scény jsou pro Goodkinda typické, ale bohužel v pozdějších dílech spíše přibývají. A Počet důležitých postav, které umírají se ale zvyšuje. Sice neumřel žádný z tří hlavních protoganistů příběhu, čtvrtá nejdůležitější postava už ale ano a stejně tak jako většina postav, které jsou sice epizodnější a ale jsou tam opakovaně jmenovány. Teendence v zabíjení postav se u Goodkinda postupně zvyšuje
Také jako určitým způsobem naivní vidím představu Nicci, že je lidi třeba informovat o tom, že jsou pod vládou Lorda Rahla - což jde proti názoru Richarda (i Goodkinda) že si lidi mají žít životy jak chtějí. Nicci se v podstatě snaží svět dostat do područí osvícené diktatury (proč ne, docela dobrý systém), což je ale dost nekonzistentní s předchozími příběhy.
Pozitivně vnímám i další zmínky o historii Starého světa (císař Kurgan), které jistě budou hrát významnou roli v dalšíh dílech. Bohužel ale Goodkind popsat dobře logicku historie svých zemí moc neumí a občas zmínky o historii působí jako vytržené z kontextu, nebo jako příliš jasná nápověda toho, co bude v budoucnu důležité.
Celkově jsem rád, že tato kniha se oproti přechozím vyznačuje určitým zklidněním děje - občas mají hrdinové i čas rozjímat a kochat se krajinou, ne jen nutnost ničit nepřátele a nepřátelé nejsou tak nepředstavitelně mocní a nebezpeční jako v předchozích dílech.
Závěrem - Goodkind zjevně není schopen svět Meče pravdy opustit (osobně jsem v zásadě rád), originálních nápadů mu ale postpně ubývá. Tato kniha byla v tomto spíše příjemné překpvapení, mrzí mě ovšem postupné snižování tajemna a přírodního (zálesáckého) romantična v Goodkindových knihách a zvyšující se brutalita. Nevím, zda je kniha atraktivní pro čtenáře, kteří nejsou fanoušky Meče Pravdy, pravověrného fanouška Meče pravdy ale myslím potěší.