Sídlo smutku přehled
Gail Godwin
Strašidelný příběh o pustém stavení a tenké linii mezi tímto životem a tím dalším. Po smrti matky je 11letý Marcus poslán, aby žil na malém ostrově v Jižní Karolíně se svou tetou, samotářskou malířkou se strašidelnou minulostí. Teta Charlotte, málomluvná žena, ukáže Marcusovi rozbořené stavení a řekne mu, že ji už 30 let pravidelně navštěvuje, protože je dokonalým obrazem jejího zborceného života. Stavení se stalo inspirací i pro její kresby. Místní stavení říkají „Sídlo smutku“, protože před padesáti lety z něj během hurikánu beze stopy zmizeli rodiče s malým chlapcem. Jejich těla se nikdy nenašla a chalupa od té doby zůstala prázdná. Když teta maluje a Marcus je sám, chodí ke stavení a testuje svou odvahu – pokaždé se přiblíží o něco blíž. Zdá se mu, že ho pozoruje duch dávno zmizelého chlapce... Marcus, plný zvědavosti a otevřený všemu neznámému a podivuhodnému, se snaží s duchem promluvit. Netuší, zda je hodný nebo ne. Sídlo smutku je skvělým duchařským příběhem, ale i příběhem o žalu, výčitkách a vzpomínkách, které nás pronásledují.... celý text
Literatura světová Romány Záhady
Vydáno: 2018 , OmegaOriginální název:
Grief Cottage: A Novel
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Sídlo smutku. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (28)
„Bohatství nedává lidem patent na vkus.“
„Lidé někdy vidí, co chtějí vidět. A někteří tvrdí že něco viděli, jen aby byli zajímaví. Já se o duchařinu moc nezajímám, podle mě je už i bez toho na světě hrůzy víc než dost."
Tak tohle bylo bohužel zklamání :-( Těšila jsem se na duchařský příběh, ale toho jsme se bohužel nedočkali.
Celá kniha je spíš psychologickým vhledem do duše a mysli jedenáctiletého Marcuse, kterému při autonehodě zemře matka a poté si ho vezme do péče jeho teta, osamělá malířka krajinek, která žije v malém domku na pláži a má tak trošku, nebo spíš dost, problém s alkoholem.
Kdyby měla kniha o sto stran méně, vůbec nic by se nestalo. Takto působil příběh vcelku utahaně a nemělo to vůbec napětí :-/ A je to škoda, z celé té záhady okolo Sídla smutku by se dalo vykřesat mnohem víc. Takhle mě vlastně nejvíc ze všeho zajímalo, až se vylíhnou želvičky, jejichž hnízdo Marcus mimo jiné hlídal :-D
Tahle kniha bohužel nenadchne/neurazí, takový slabší průměr :-/
„Je lepší milovat a ztratit, než nemilovat vůbec."
„Ne každej, kdo vejde dovnitř, najde cestu ven.“
Jako ducharsky příběh bych to určitě neoznacila spíš bych to zaradila do kategorie psychologickeho románu, ale i tak se mi kniha líbila a konec byl překvapivý.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Sídlo smutku v seznamech
v Právě čtených | 4x |
v Přečtených | 111x |
ve Čtenářské výzvě | 21x |
v Doporučených | 2x |
v Knihotéce | 89x |
v Chystám se číst | 55x |
v Chci si koupit | 18x |
Štítky knihy
moře a oceány záhady tajemství samota strašidelné domy strašidelné příběhy pláže duchařské romány opuštěná místa
Tady se nemůžu rozhodnout, jaké hodnocení dát. Knihu jsem si vybrala podle anotace a myslela jsem si, že bude trošku napínavá, tajemná a budu se třeba i bát.
Kdo čeká něco podobného, tak vězte, že nic takového se dít nebude.
Je to spíše kniha filosofická, pojednávající o pomíjivosti života a pohledu na něj očima 11 letého chlapce.
Na můj vkus (až moc) se tam dost informací opakovalo a tak nějak se to táhlo. Čekala jsem nějakou zásadní zápletku a děj, ale ani ten úplně nepřichází. Vše tak pomale plyne, až zjistíte, že i vaše myšlenky plynou jinde než nad knihou.
Nejsem si jistá jestli je to kniha kterou si chci číst přečíst znovu.
Jistý otisk ve mě zanechala a mám pocit, že kdybych si ji přečetla s vědomím, filosofického zamyšlení možná bych si z ní i odnesla víc.