Silný člověk přehled
Stanisław Przybyszewski

Jedná se ve skutečnosti o trilogii. Díl 1. Silný člověk, díl 2. Osvobození silného člověka, díl 3. Posvátný háj silného člověka. V originále vyšly knihy v letech 1912 - 1913. Toto dílo napsal autor polsky. Dnes už poněkud neuvěřitelný příběh dramatika, který se stane slavným zcizeným dílem.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Silný člověk. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Silný člověk v seznamech
v Přečtených | 2x |
v Mé knihovně | 1x |
v Chystám se číst | 4x |
Autorovy další knížky
1978 | ![]() |
1993 | ![]() |
1901 | ![]() |
1996 | ![]() |
1928 | ![]() |
Strhující thriller o nadaném chlapíkovi, který se hodlá vymknout morálce a dosáhnout společenského úspěchu a moci cestičkami poněkud nepřímými. Drsný děj, ostré zvraty a hlavně Henrikova schopnost manipulovat s lidmi jsou čtivou a mrazivou záležitostí. Przybyszewski je mistr v rokreslování vnitřních stavů a pochodů postav, což je v tomto mravně provokativním příběhu dost cenné. Díky svému jazykovému mistrovství se to navíc dělá pomocí fascinujících expresivních obrazů. Je až neuvěřitelné, jak barvitě a nápaditě dokáže myšlenkové pochody prokreslovat. Obzvláště Henrikovy souboje se svým svědomým, nebo jeho snaha sebe sama z praktických důvodů důsledně obelhat, jsou velmi pravdivé sondy do fungování lidské duše.
Je znát, autor že člověku rozumí velmi dobře a své postavy ukazuje ve velké, dramatické rozpolcenosti. Ani hlavní sviňák Henrik nemůže být dokonale oddaný zlu - i on přes všechnu svoji snahu "podléhá" vlivům dobra, které narušují jeho plány. Chvíle, kdy se rozloží takřka mezi dvě osobnosti a vede sám se sebou tvrdé spory, je fascinující. Velmi sugestivně umí autor vystavět i charakterové typy z opačné strany barikády, než jsou jeho hrdinové. Naivisticky čistý kníže je krásně zachycený i smutný příklad ušlechtilosti.
Blbé je, že Silný člověk je skutečně silný jen v první ze tří částí. Ve zbytku už se Przybyszewski začíná strašně moc opakovat a točit v kruzích. Jako by byl najednou bezradný a neuměl tématem dál pohnout. Postavy, i ty vrcholně zajímavé, nerozvíjí - místo toho neusátle přichází a odchází z děje někdo nový, dle potřeby. Skvěle vystavěný základ se mu tak postupně rozpadá pod rukama a poutavé postřehy se mezi nezáživnou vatou objevují čím dál řídčeji. Zdá se, že Przybyszewskému více seděly méně rozsáhlé žánry - viz koncentrovaná novela Křik.
Přesto, že samotný závěr je skvělý a promyšlený k poctivé, pravdivé pointě, celkově kniha upadá do únavnosti. A taková pecka to mohla být...