Skály přehled

Po Bílé Hoře nastala v Čechách těžká doba. Evangelíkům byl zabavován majetek, mnozí emigrovali. Skály, samota v Orlických horách, zůstaly jako jediné panství nekatolickému rodu Křineckých z Ronova. O vše ostatní rod Křineckých po Bílé Hoře přišel. Na Skály přijíždí rodina Křineckých. Před nimi tam dorazili dva jezdci, aby připravili jejich příjezd, mezi nimi doktor Voborský, který hned na počátku svého pobytu zachrání nemocného správce. Voborský je synem Valentina Kochana z Prachové, který byl jedním z popravených na Staromětském náměstí. Aby mohl v Čechách zůstat, musí používat jiné jméno. Skály jsou díky své poloze místem, kterým odchází mnoho exulantů z Čech. Voborský se s nimi velice záhy seznamuje – i s těmi, kteří se díky shovívavosti pana Křineckého ukrývají na hradě – jsou to dva knězové, starý Adami a Matouš Ulický, a Ulického sestra Eva. Voborský a Ulický připravují velký plán na povstání proti novému režimu. Čekají na vhodnou příležitost, která by byla pro jejich plán nejpříznivější. Události třicetileté války jsou však jako na houpačce. Docházejí zprávy, že císař dal spálit privilegia českého království. Bylo vydáno nové nařízení, podle kterého musí Beáta Křinecká jako nekatolička do půl roku odejít ze země. Voborský s Ulickým se chopí příležitosti. S požehnáním od Beáty Křinecké vedou selské povstání, které však díky nedisciplinovanosti sedláků končí neúspěchem. Voborský je zraněn, Ulický díky zradě zajat při návštěvě své nemocné ženy, uvězněn a poté jako vůdce povstání popraven. Beáta Křinecká odolá naléhání jezuity Machovia, aby přestoupila na katolickou víru, a odchází s dětmi do exilu. Její panství Skály přebírá Voborský, který naoko přestoupil na katolickou víru, aby jí mohl panství spravovat a posílat výnosy z panství. Voborský se ožení s Evou a doufá, že se vše změní – své naděje vkládá do protestantského švédského krále Gustava Adolfa. Voborskému se přestává dařit. Nejenže ztratil víru v lepší budoucnost, ale po narození syna umírá jeho milovaná žena Eva. Navíc se prozradí, že na katolickou víru přestoupil pouze naoko, a musí emigrovat. Devět let po Voborského emigraci nastává kýžená změna. Švédský král zaútočil na rakouská vojska, a na Sasy, kteří se dostanou dokonce až do Prahy. Voborský a synové Beáty Křinecké se vracejí do Čech jako vojáci švédského vojska, Beáta Křinecká s dcerou pod ochranou švédského krále. Další naděje je však opět zmařena. Švédové jsou Valdštejnem vyhnáni. Voborský i synové Křinečtí musí znovu, a již natrvalo emigrovat. Aby toho nebylo málo, Voborskému se ztratí desetiletý syn, hledání je marné… Skončila třicetiletá válka. Ještě dlouho po ní dojde k dalšímu selskému povstání, které vede mladý potomek českých exulantů a stařík nad hrobem, Voborský. Skončí však opět neúspěchem. Voborskému, tolik zkoušenému osudem, se však alespoň jedno přání splnilo – po dlouhé době se setkává se svým ztraceným synem, který je nyní kanovníkem. Jako dítěte se ho ujali katolíci a vychovali jej. I když je Voborský zpočátku nešťastný, že je jeho syn katolickým knězem, nakonec se s tím smiřuje – chápe, že i jeho syn může bojovat jako katolický kněz za stejné ideály jako on. Zdroj: aloisjirasek.cz... celý text