Slib přehled

29.12.2024

Mohli jsme být svědky mnoha košatých hnutí mysli, přetvářky, znechucení, odsouzení a nezájmu. Prolnutí a útěcha snad jediné, toužebně očekávané a patrně neuspokojivé. Nutí to k přemýšlení nad tím, zda oběti mají smysl a pro koho. A je obětování ambicí, vztahů, požitků a majetku osvobozením, odvetou nebo sebetrýzní? Ironie tomu slušela moc.
"Jak se máš? Já nevím?"
"Buď toho na mě bylo málo nebo zase moc, svět na mě těžce doléhá."
"V duších máme cosi zrezlého, opršelého, pošramoceného a někdy to zaznívá i v hlase."

28.12.2024

"Odeonky" čtu ráda, a tak občas číhám, kdy se nějaké objeví ve slevě, abych jich pár ukořistila, přečetla – a poté vesměs poslala dál, do dobročinných bazarů. Podobně tomu bylo i s knihou "Slib". Nečetla se mně úplně snadno, občas jsem se ztrácela v ději, ale z velké části to bude tím, že o Jihoafrické republice jsem měla dosud jen mlhavé znalosti. Chystáte-li se knihu číst, doporučuji zjistit si předem (pokud to nevíte), co za jazyk je afrikánština, respektive kdo jsou afrikánci, protože to v mnohém usnadní chápání. Nebylo by od věci zařadit na konec knihy slovníček se základními pojmy, jako tomu je u mnoha jiných knih z exotického prostředí.

Kniha je to drsná. Ať už vezmete fyzické líčení prostředí (vedro, sucho, prach, chudoba původního obyvatelstva v době apartheidu, ale i po něm), anebo psychologii hlavních hrdinů, zejména Antona a Amor, kteří vyčnívají z toho, co považujeme za normální, a působí jako postavy tragické (zejména Anton), případně těžko pochopitelné. Jestli se chcete těšit na konec, kdy Salome konečně dostane doklad, že domek je teď její, nechci vám to těšení brát... ale tato kniha prostě není žádná červená knihovna, je to drsná jihoafrická realita, i když místy trochu s příměsí magična (bleskem zasažený strom na kopci). Doporučuji pro zamyšlení, pro rozšíření obzorů – ale určitě ne pro chvíli, kdy máte depresivní náladu.