Slova duše přehled

08.02.2016

V jedné "hvězdičce" suplující hodnocení se zračí skutečné zklamání, ač to má dedukce zřejmě vytušila, neb jsem celkem otálela s četbou této příruční knížečky.
Samotný úvod/prolog této knížečky od (pravděpodobně) žurnalisty Franze Alty byl vskutku výjimečný… Drahé myšlenky týkající se životního prostředí mi v současné četbě nesmírně chyběly, nemluvě o pravdivých otázkách, které by si měl uvědomit každý člověk. Zde bych ráda doplnila, že tu žurnalista zavadil o oxymóron. Vytáhl některé fráze z Jungových spisů, ale ve svém úvodu píše o životním prostředí… Co mají společného sny, hloubka duše s životním prostředím?
Vraťme se zpět ke „Slovům duše.“ Je s podivem, že jsem tyhle citace vůbec dočetla. „Duše, sny, svědomí“ – Netuším, zda se Jung snažil zakrýt nebo alespoň částečně dementovat svou výpověď, ale zřejmě ne. „Sen je nápad naší temné duše.“ Vskutku? Netvrdím, že je to špatně, ale neměl by to Jung, když tedy už pojal podobnou hypotézu diferencovat? Představme si nezkaženého mladíčka, který poslouchá na slovo své rodiče a je vskutku odrazem čiré čistoty. Je i takový člověk, respektive jeho duše v jádru zkažená, bídná? (Pozn. Všímáte si zde propagace Jungovi orientace, která v něm dřímá a kterou nemohl zakrýt?) Vskutku je naše duše tak černá a z toho pramení naše sny? Noták…Vždyť je to absurdní. Špatné sny mají svůj důvod – prostředí v jakém člověk usíná, teplota, jisté trauma, které ten den prožil (hádka rodičů), způsobil nějaký čin a nyní má černé svědomí (Zde bych chtěla Jungovu zmínku, že černé sny má většina lidí, kteří v dětství prožili nepěkné věci, ale především špatné sny mají zločinci, tedy logicky ti, kteří mají emoční inteligenci, a ač se dopustili činu, litují toho, mají lidskost, v opačném případě se jedná o člověka s duševní poruchou.)
Nechci tu psát sála-dlouhé slohy, které by zřejmě ani ten komentář nepovolil…Nemám zapotřebí, aby se z jedné recenze stal malý knižní román. Jedno malé opomenutí, které mne přimělo k nehezké recenzi… Nebudu nic zatajovat, tyhle „vyloveniny“ z Jungových spisů se mi nelíbí. Znám psychologii, alespoň do té míry, že mnoho odstavců, které Jung věnuje „duši“ jsou jednoduše propagací jeho sexuální úchylky- nekrofilie. Je vidět, že v člověku nevidí nic jiného než zlo a temnotu, kterou ve stránkách popsal. Jung měl ubrat na své apatii. Demoralizující čtení.