Slovenský nářez: Antologie nejlepších autorů slovenské fantastiky přehled

12.12.2024

Po dlouhé době jsem oprášil chuť knihu číst a ne poslouchat... a sáhl jsem po moc dobrém výběru povídek. Začne a skončí to dokonale.

Nejprve se dočkáme skvělého nářezu v povídce "Vae victis" Ivany Molnárové Dubcové. Super příběh, kde je Cesareo (nebo jen Reo) strašná svině, ale musí být svině, aby ho Ďábel nemohl sledovat, když už se mu upsal. Plné zabíjení nevinných... i vinných. 10/10
Někde v prostřed narazíme na perfektní povídku "Smrt je jen začátkem" od Kataríny Soyka. Tohle mě opravdu chytlo. Je to dostatečně krvavé, vtipné a ta závěrečná řežba je lahůdka. Nejraději bych z tohoto upírského světa chtěl vědět více (a tím se nabízí její kniha Lokaj). 10/10
A úplně nakonec přichází s povídkou "16. červen 1919" František Kotleta a přináší svou trošku do mlýna - a že se (to) tady mele! Slovenská historie kořeněná špetkou nebezpečných oživlých mrtvol, to je prostě klenot od pana spisovatele. 10/10

To byly ty nejlepší. Do horních příček se ještě dostaly:
Peter Jelínek: Incident ve vile Vistárii - Sherlocka Holmese bych v tom nezahlídl ani pod mikroskopem, ale jinak to bylo správně hovňácké a rituálně démonské a svět kolem paranormálního vyšetřovatele Norra bych chtěl prozkoumat blíže. 8/10
Lívia Hlavačková: S císařem na věčnosti - tak tohle se hodně povedlo. Nejenže zajímavé prostředí kdesi za dob japonských císařů, ale navíc mágové. 8/10
Zuzana Stožická: Noc zázraků - tak tomuhle říkám fantazie. Takhle vyumělkovaný lidsko-ptačí svět a ještě ten způsob, jakým to bylo napsané, mě úplně vtáhlo, jak kouř z cigarety. 9/10

Co už není zase taková bomba:
Juraj Červenák: Za Hronem temný les... - inu, něco temného tam bylo a Červenák to umí podat znamenitě. Na tak krátkou povídku do toho vměstnal solidní atmošku. 7/10
Janko Iša: Žoldnéř - tož docela dobré, ale jakoby už se téma těch povídek opakovalo. Zase někdo jde odněkud někam, přes nebezpečnou oblast, kde je ohrožují nějaká fantasy monstra. 7/10
Lucia Piknová Droppová: Manželský slib - zajímavej sci-fi/fantasy/Indiana Jones námět o právníkovi a otrokyni kdesi na planetě plné bažin, kde je neohrožuje Jožin, ale něco jiného. 7/10

Dále vyloženě průměr:
Lenona Štiblaríková: Krvavá grilovačka - ten nápad s RealRPG mě moc nenadchl - připadal jsem si, jak kdybych koukal na někoho, kdo hraje hru. Ale ten krvavej masakr se docela povedl. 5/10
Ján Gálik: Klinika druhé šance - hmm, ta sestra Magda je fakt kopyto. 5/10

A podprůměr:
Michal Hvorecký: Neviňátko - nic moc story o státním šmírákovi s dronem v pandemickém totalitním/policejním světě. 3/10
Alexandra Pavelková: Petr hledá Dům - v nejlepším skončí a podle mě to má jenom navnadit na nějaké jiné povídky či knihu. Vytrženo z něčeho, co by bylo možná fajn, kdyby to byl větší celek. 4/10

A co byl odpad:
Anton Stiffel: V zajetí času - opravdu nemám rád téma cestování v čase a tato povídka se tím jen hemží. Navíc je to celé psané s tolika "(pseudo)technickými" (pseudo)výrazy, že to nikdo nemůže chápat, aby se v tom nemohl šťourat. A to mě nebaví. Autorova kniha Časonauti, která je asi pokračováním, od té ruky pryč. 0/10

Baví mě pročítat se různorodými příběhy, takže forma povídkové knihy je něco pro mě. Vím, že si tam najdu něco pro sebe a něco jiného tam ztratím. A někdo jiný to bude mít úplně jinak. Jak s těmi ztrátami a nálezy, tak s tím, co se mu líbí.

01.11.2024

Musím skonštatovať, že po mnohých rokoch od rozdelenia, si prestávame rozumieť. Nemyslím tým to, že Češi najviac oceňujú krčmovú (potažmo pivovú) kultúru (my sme viac na víno a pálenku) a tým aj podanie a smerovanie domácej tvorby, ale to, že jazyková bariéra je už natoľko veľká, že generácia narodená po zamatovej revolúcii (a tá ďalšia o to viac) nerozumie písanej slovenčine/češtine. Preto je nutné prekladať aj to, čo sa podľa mňa prekladať nemá (napr. Saturnin) a to preto, aby si tí mladší mohli prečítať aj túto poviedkovú zbierku. Toľko môj povzdych nad tým, že (a teraz ma nacionalisti ukameňujte), že Bernolák a po ňom Štúrovci si mali vybrať ako jazyk češtinu a rozumeli by sme si stále a to aj v písanej forme. Teraz nad tým mnohí pokrútia hlavami, ale od čias našich buditeľov uplynulo mnoho liet a boli by sme zvyknutí, ako v Mexiku na španielčinu, v Brazílii na portugalčinu, v Kanade na francúzštinu a angličtinu, atď.

K samotnej zbierke - som rád, že vyšla. Jediné, čo ma vyrušilo, je poviedka Smrť je len začiatok - to je obsahová, štylistická, skrátka literárna katastrofa. Naopak, literárne a štýlom hodným najvyšších spisovateľských priečok, sú tu poviedky Peter hľadá Dom a Manželský sľub - tie ma skutočne potešili.