Smrt nechodí pěšky přehled
Eva Kačírková
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/151252/smrt-nechodi-pesky-151252.jpg
3
21
21
Tři různé příběhy, které přesto něco spojuje. Je to především autorčin podmanivý vyprávěcí styl, překvapivé vyústění příběhu a sonda do propletených vztahů lidí, jež zasáhne nečekaná pohroma. Nůž na všechno se odehrává v Bulharsku, kam přijely dvě české studentky s vidinou bezstarostné dovolené. Potká je však nečekané rozčarování. Ester při příchodu do pokoje přivítá pošlapaná růže a muž ležící v její posteli. Smrt nechodí pěšky je příběhem o provinění, výčitkách, lžích i bezmezné lásce, které otřesou honosnou vilou úspěšného spisovatele a zároveň ztraceného alkoholika. Děti a smrt poutavě nahlíží do nitra malé dívenky, která se náhle a bez varování musí vyrovnat s tvrdou ránou osudu. Vyšetřování podivné autonehody totiž odhaluje i to, co mělo zůstat raději skryto.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Smrt nechodí pěšky. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (4)
všechny komentáře
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Smrt nechodí pěšky v seznamech
| v Přečtených | 36x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Doporučených | 2x |
| v Knihotéce | 61x |
| v Chystám se číst | 4x |
Štítky knihy
Část díla
Autorovy další knížky
| 2006 |  Dívka v zrcadle |
| 1989 |  Masožravé rostliny |
| 1985 | Povídky s tajemstvím |
| 1991 | Smrt nechodí pěšky |
| 2007 | Musíš mě zabít |
Pro jednou zapomeňte na klasické detektivky s kriminálním vyšetřováním a vychutnejte si jednoduché příběhy o zločinu a o tom, jakým způsobem dokáže převrátit život obyčejným lidem, když jim zkříží cestu. Eva Kačírková si hodně zakládá na vykreslení kombinovaných emocí, takže prim tu hraje žárlivost, nenávist, přátelství etc. První dva texty jsou ještě slabší, pak však přijdou na řadu výborné Děti a smrt a Muži neumírají pro lásku. To podstatné v nich přitom není odhalení pachatele, ale dramatický kolotoč událostí, jež činy uvedou do chodu.
Ačkoli mám daleko k Sigmundu Freudovi, musím spisovatelce přiznat perfektní cit pro zachycení psychologie postav. Sice mi přijde, že se v jejich nitrech občas nimrá až zbytečně moc, ale pořád to dokáže uhrát ve snesitelné rovině, aniž by si musela vypomáhat „hitchcockovskými“ traumaty. Zároveň obdivuji, jak se jí ve všech čtyřech případech podařilo vygradovat demaskování viníka a takřka vždy překvapit. Dokonalé to není, ale sakra dobré rozhodně ano.