Smrt v Benátkách přehled

31.12.2024

(SPOILER) Jakožto dvojče Mannovi novely Tonio Kroger je pro mě Smrt v Benátkách slabším dílem. Obě novely se zabývají filozofickým rýpáním o tom, co je umění a kdo je umělec. V Toniově případě se ale hlavní postava snaží najít smysl života a to se jí nakonec daří, Aschenbach je úplný opak. Jsme tu svědky jeho emcionálního rozkladu a není to dvakrát pěkný pohled. Sobecký, zbabělý, namyšlený a privilegovaný muž se vlastně ani moc nesnaží. Jako by už byl nakonci všeho a předzvěst smrti ho provází už od první strany, kdy se jde projít kolem hřbitova (super volba na víkendový výlet). Prý že miluje, ale radši bude riskovat smrt své milované osoby než aby ji varoval před nebezpečím a riskoval její odjezd. Prý intelektuál, ale koupí si v zamořeném městě nemyté ovoce, které hned sní. I ty myšlenkové pochody a hlavně zmatené sny o řeckých bozích bylo utrpení číst. Co bylo pěkné, byl popis Benátek, i když je teda definoval jako smrdutou stoku. A o co, že Tadzio nebyl ani tak hezký, natož nijak cnostný, jak si Aschenbach namlouval...? Zajímavé, že je tato novela mnohem oblíbenější než Tonio. Asi to jen potvrzuje perverznost literátů, kteří potřebují řeckou mytologii na interpretaci, a touhu čtenářů po mrtvole v díle.

23.12.2024

Je to klasika a je fakt znát že je to klasika, je znát že je to staré a chvíli trvá než se zactete ale naštěstí je to krátké, má to něco přes 90 stran. Chvilku jsem si říkala proč se mi to nelíbí a pak jsem zjistila že syn Thomase Manna, Klaus Mann, napsal Mefista... A tady platí, že jaký otec takový syn protože je to psané úplně stejně;)