Smrť v jej rukách přehled

09.08.2021

Dva a půl zaokrouhleno nahoru, protože Moshfegh miluju #protekce
Vesta, hlavní hrdinka této knihy, bydlí se psem na samotě u jezera (podobnost s Evčou v důchodu je čistě náhodná). Dle audio stopáže jsme spolu měly trávit 7 hodin a 51 minut, reálně to tipuji tak na 42 nedobrovolných hodin, protože jsem nonstop ztrácela pozornost a musela se vracet. Vesta při venčení psa najde lístek s nápisem "Jmenovala se Magda a NIKDO NIKDY nezjistí, kdo ji zabil. Já to nebyl! Zde leží její tělo." a ona, přebornice v sebeklamu, se rozhodne, že se stane nikdy nikým a záhadu vyřeší. Široko daleko žádné tělo není, ale to ji nezastaví, protože Vestě stačí chvíle zamyšlení a má poměrně jasnou představu o tom, kým Magda byla a jaký život žila. Ano, hádáte správně - většinu příběhu prožijeme ve Vestině hlavě, která v Magdě často vidí paralely se svým vlastním životem a přiznejme si, že samotný koncept je super. Všechno to propojování reality s minulostí a imaginárnem je skvěle pojaté, ALE (stodvacet vykřičníků) mě zkrátka Vesta až tak moc nezajímala a ani mě nezajímalo, proč v lese ležel nějaký lístek bez mrtvoly. Když jsem byla na procházce a nechala Vestu, ať mi vykládá, co dalšího si zase o Magdě vymyslela, přistihla jsem se, že už několik minut přemýšlím nad tím, copak asi tak dělal zajíc, který mi právě přeběhl přes cestu, celý den a kde má kámoše, s kterými jsem ho viděla včera a proč se jim ....... MOMENT VESTO, CO TO ZASE VYKLÁDÁŠ? POČKEJ, MUSÍM TĚ OPĚT VRÁTIT. No a tak to bylo pořád! Možná ještě nejsem mentálně ready číst o osamělých ženách v důchodu, je pravděpodobné, že v 70 tomu dám hvězdiček pět.
Kvalita knihy je tak na 3.5 hvězdičky, enjoyment zase na 1.5 (páč jsem se párkrát i pobavila a byly i chvíle, kdy jsem Vestě fandila, ať v lese najde alespoň Magdinu bulvu!). Zaokrouhluji nahoru na tři, protože jak říkám - miluju Moshfegh a tuto knihu budu taky jednou milovat. See you v důchodu /pokud dožiji, mé koleno se na to ale moc netváří/.