Sny uckermärkerů přehled

28.11.2023

Autorka - oceňovaná polská básnířka - pochází z malé vesnice na úpatí Sadeckých Beskyd. Tam je také zasazeno dějiště (lze-li to tak říci) její sbírky, kompozičně propracované na mnoha úrovních: od titulů básní přes koncept a rámec jakési horečnatosti v dětské nemoci (chorobnému snu) až po doplnění skvělými autorčinými snímky a pozoruhodné grafické řešení (alespoň v českém vydání). Veškeré dění v zemědělské usedlosti ve vsi Żeleźnikowa Wielka se točí kolem života sester, v menší míře i bratrů a zvířat. Nahlíženo a líčeno z perspektivy jakési starší, objektivnější či distancovanější sestry, pro niž je vyhrazena 1. osoba singuláru a patrně ji lze do jisté míry ztotožnit s autorkou. V některých básních lze nabýt dojmu, že to je kdosi až vševědoucí, vševidoucí (smrt?), popřípadě že to ani není člověk, ale nějaké zvíře přihlížející lidskému počínání.

Zvířata - zejména domácí a hospodářská - mají ve sbírce významné místo. A nejde zdaleka jen o titulní plemeno hovězího dobytka, ale i psy, koně či holuby. V menší míře to platí i pro zástupce rostlinné říše, arci zejména ty, jež se dají nějak zužitkovat (jabloně, hrušně, slivoně, padlé stromy na otop). I zvířata zde figurují hlavně ve své užitkové roli, ač ji řada básní všelijak neprvoplánově, dovedně problematizuje (např. Víra II). Maso, lebky a kosti jsou přítomny v mnoha číslech sbírky a stávají se bezmála zaklínadly, dění kolem nich nabývá podoby rituálů (např. básně Rituál, Obřad).

Koneckonců motivy církve a náboženské víry, potažmo též víry pseudonáboženské i nevíry prorůstají celou sbírkou. Zvláštní je, jako by popisované sestry tvořily jakousi svébytnou, dosti izolovanou jednotku. Interagují více se zvířaty (často mrtvými) než s lidmi. A pokud, tak jsou to bratři, v nepatrné míře i chlapci v kostele a posléze ani to ne. Jiní lidé se tam v určitější podobě nevyskytují, žádní rodiče ani jiní blízcí... (Nepočítaje nekonkrétní strýce, řezníky či okrajově zmíněné majitele polností, možná už zesnulé - s nimi všemi ovšem sestry nejsou nijak bezprostředně ve styku.) Jako by žily na jakémsi ostrově dětství, což v prostředí rolnického venkova, u nějž si představujeme takovou tu klasickou důvěrnost-zcizenost, v níž těžko hledat vlastní uzavřenou enklávu, působí o to podivněji.

Výrazově jsou básně střídmé, stručné, svou atmosférou jaksi chladně, zimně komorní (ač řada se odehrává v létě, ale i tam jsou chladné vody podhorského potoka, proud či tonutí). Vše malým písmenem a bez interpunkce, takže jsou rozmlženy hranice výrazových celků. Často poskytují možnost dvojího čtení, prostupování, vnitřní ozvěny. Oslabeny jsou i hranice veršů, rytmus přirozeného a očekávaného čtení narušován. Překlad Bogdana Trojaka je kultivovaný, jen si říkám, zda v názvu básně Roj by nemělo být spíš Hejno (jedná se o ptáky)? Ale originál jsem v ruce neměl, třeba to tam takto ozvláštnila i autorka. V každém případě je to skvělá sbírka, kterou jedině doporučuju. Na závěr ještě ukázku:

těla

znám jizvy které patří mým sestrám
ty v okolí prsou připomínají
exotické ptáky

přísahají na ty jizvy jako by
nevěděly že se jejich těla
budou hodit světu