Populární knihy
Nové komentáře u knih Małgorzata Lebda
Matečník
„Zas jednou po dlouhé době vzácná, nerozpakuji se říct dokonalá sbírka bez slabých básní a míst. Formálně, obrazností, tematicky, podobou titulů básní i fotografickým doprovodem mi to všecko nesmírně konvenuje. Podhorská ves, příroda, rolničina, zvířata, krev, otec – zároveň ale nearchaicky, byť jaksi nečasově, temně, byť neapokalypticky, surově a syrově, ale ne bez průblesků rozumu a citu. Básnířce se zkrátka všude podařilo najít ideální balanc, dosáhnout disharmonické harmonie. Líp to teď asi popsat nedovedu, a tak nabídnu na ukázku tři básně o krvi (každá trochu jinak), jež je jedním z klíčových slov celé sbírky, a pomineme-li primární včelařský význam toho slova i sekundární, ještě příznačnější význam „méně přístupný les, kde pobývá zvěř“, lze ji jaksi vztáhnout i k titulu celé sbírky, v níž jinak matka zcela chybí!
lesní věci: poznání
ze začátku jsem s vámi mluvil
jako se zvířaty ale od chvíle kdy vaše otázky
začaly být nepohodlné sledoval jsem vás
pozorněji
napadlo mě že té z vás která se jako první
zeptá na lesní věci ukážu všecko
přesně až na krev
---
červen: krev
zastihnu sestru v kuchyni s hlavou nad dřezem
z nosu jí teče hustá krev červená stružka vede
přes prkna podlahy ke gauči rozhrnu jí vlasy na čele
houbičkou utírám ústa
do předsíně vchází otec se zakrváceným zajícem
bere do dlaní tvář mé sestry vidím jak se
mísí krev zvířete s krví mé sestry
---
hlasy: fragment
všechny svoje děti jsem obětoval zemi
nemohl jsem jinak vzpomínám si na den kdy
větev borovice rozsekla tvoji tvář pomyslel jsem si:
od této chvíle patříš lesu
ránu jsem polil propolisem a celá léta pozoroval
hojící se jizvu a když tříska putovala žílou
ve směru srdce zeptala ses: smrt? poprvé
a naposledy jsem tě slyšel pronést to slovo
a když jsem nosil domů na kůži černá klíšťata
viděl jsem v tvých očích dno hluboké studny
nožíkem jsi vytahovala pavoukovce byla jsi u toho
soustředěná
a když mě alkohol předhodil lednové noci
to ty jsi mě vyrvala bělobě chtěl jsem ti dát
jméno planety říkat ti magdalena
(Drobná technická poznámka na závěr: první a třetí citovaná báseň jsou ve sbírce tištěny kurzívou, signalizující zjevně part promluvy otce. Zde užít kurzívu nejde, a tak na to upozorňuju aspoň takto.)“... celý text
— V_M
Sny uckermärkerů
„Příjemné překvapení z Polska. Svým stylem to má až takový zaklínací a baladický charakter s ozvuky pradávných rituálů a polozapomenutých příběhů. Zas jednou silná sbírka ve svém celku, které se krásně nerozumí. Doporučuji.“... celý text
— puml
Sny uckermärkerů
„Autorka - oceňovaná polská básnířka - pochází z malé vesnice na úpatí Sadeckých Beskyd. Tam je také zasazeno dějiště (lze-li to tak říci) její sbírky, kompozičně propracované na mnoha úrovních: od titulů básní přes koncept a rámec jakési horečnatosti v dětské nemoci (chorobnému snu) až po doplnění skvělými autorčinými snímky a pozoruhodné grafické řešení (alespoň v českém vydání). Veškeré dění v zemědělské usedlosti ve vsi Żeleźnikowa Wielka se točí kolem života sester, v menší míře i bratrů a zvířat. Nahlíženo a líčeno z perspektivy jakési starší, objektivnější či distancovanější sestry, pro niž je vyhrazena 1. osoba singuláru a patrně ji lze do jisté míry ztotožnit s autorkou. V některých básních lze nabýt dojmu, že to je kdosi až vševědoucí, vševidoucí (smrt?), popřípadě že to ani není člověk, ale nějaké zvíře přihlížející lidskému počínání.
Zvířata - zejména domácí a hospodářská - mají ve sbírce významné místo. A nejde zdaleka jen o titulní plemeno hovězího dobytka, ale i psy, koně či holuby. V menší míře to platí i pro zástupce rostlinné říše, arci zejména ty, jež se dají nějak zužitkovat (jabloně, hrušně, slivoně, padlé stromy na otop). I zvířata zde figurují hlavně ve své užitkové roli, ač ji řada básní všelijak neprvoplánově, dovedně problematizuje (např. Víra II). Maso, lebky a kosti jsou přítomny v mnoha číslech sbírky a stávají se bezmála zaklínadly, dění kolem nich nabývá podoby rituálů (např. básně Rituál, Obřad).
Koneckonců motivy církve a náboženské víry, potažmo též víry pseudonáboženské i nevíry prorůstají celou sbírkou. Zvláštní je, jako by popisované sestry tvořily jakousi svébytnou, dosti izolovanou jednotku. Interagují více se zvířaty (často mrtvými) než s lidmi. A pokud, tak jsou to bratři, v nepatrné míře i chlapci v kostele a posléze ani to ne. Jiní lidé se tam v určitější podobě nevyskytují, žádní rodiče ani jiní blízcí... (Nepočítaje nekonkrétní strýce, řezníky či okrajově zmíněné majitele polností, možná už zesnulé - s nimi všemi ovšem sestry nejsou nijak bezprostředně ve styku.) Jako by žily na jakémsi ostrově dětství, což v prostředí rolnického venkova, u nějž si představujeme takovou tu klasickou důvěrnost-zcizenost, v níž těžko hledat vlastní uzavřenou enklávu, působí o to podivněji.
Výrazově jsou básně střídmé, stručné, svou atmosférou jaksi chladně, zimně komorní (ač řada se odehrává v létě, ale i tam jsou chladné vody podhorského potoka, proud či tonutí). Vše malým písmenem a bez interpunkce, takže jsou rozmlženy hranice výrazových celků. Často poskytují možnost dvojího čtení, prostupování, vnitřní ozvěny. Oslabeny jsou i hranice veršů, rytmus přirozeného a očekávaného čtení narušován. Překlad Bogdana Trojaka je kultivovaný, jen si říkám, zda v názvu básně Roj by nemělo být spíš Hejno (jedná se o ptáky)? Ale originál jsem v ruce neměl, třeba to tam takto ozvláštnila i autorka. V každém případě je to skvělá sbírka, kterou jedině doporučuju. Na závěr ještě ukázku:
těla
znám jizvy které patří mým sestrám
ty v okolí prsou připomínají
exotické ptáky
přísahají na ty jizvy jako by
nevěděly že se jejich těla
budou hodit světu“... celý text
— V_M
Matečník
„Mile překvapilo. A fotky má taky hezký.“
— koudja
Matečník
„Je vždycky příjemné, když se zahraniční poezie dostane do českého prostředí nejen ve výboru, ale i ve formě jednotlivé sbírky. V případě Matečníku je to doopravdy dobrá volba, neboť celá sbírka tvoří časově 12 měsíců – začíná předjařím, končí předjařím. Básně se mnohdy charakterizují nejen ročním obdobím, ale i částí dne. Krom toho lze ve sbírce nalézt částečně propojené texty, třeba otcův pobyt v nemocnici či básně "listopad: zlé 1-3", ve kterých je častý motiv nemoci, která je léčena výhradně přírodní cestou: "(...) matka / pro mě odloží játra prý díky nim / se mi po nemoci obnovila krev".
Lebda své texty situuje do horského prostředí polského venkova, který je v bezprostřední blízkosti téměř ryzí přírody (občas nám dá lyrický subjekt najevo, že i sem už se v malé míře dostala moderní civilizace – "jdeme s otcem do polí v dlaních držíme křížky / z lísky a savý papír a svěcenou vodu (v petlahvích / od minerálky)"). Právě vztah s přírodou je stěžejním tématem celé sbírky. Rostlinstvo a zvířectvo zde v žádném případě netvoří nějakou rozkoš či estetickou záležitost, ale způsob obživy. Není to idealizovaný venkov, ale drsný kraj, což dává lyrický subjekt najevo už od první básně, v níž otec subjektu říká "musíš se naučit pracovat v krvi".
Právě otec je v knize naprosto klíčovou postavou – subjekt k němu vzhlíží, se sestrou bojují o jeho pozornost. Otec vychovává, učí různorodé činnosti, je hlavou rodiny, bez jeho přítomnosti "jsou zvířata neklidná včely sedají na parapet". Nemálo básní je pak psáno pouze kurzívo ve formě otcových promluv, které často směřuje k subjektu. V těchto básních se pak naplno projevuje až mystická atmosféra blízkosti lesa. V anotaci stojí, že matečník je "výjimečná buňka v plástvi, v níž roste včelí královna", ale v polštině znamená také "nedostupné místo hluboko v lese, kde se schovává zvěř". Možná že je zde i třetí význam, vzhledem k dominantnímu výskytu otce lze také očekávat, že matečník je něco jako "matka v otcovské verzi", či jak to říci. Postava matky se vyskytuje v básních doopravdy málokdy a splyne s dalšími drobnými postavičkami (kluci od lesa, sestra, stará Rogovská), zatímco básně, v nichž není přítomen otec, bychom mohli spočítat na jedné ruce.
Co mě na básních Małgorzaty Lebdy velmi baví, je jakási zvídavost, se kterou lyrický subjekt objevuje svět. Zatímco pro otce jsou všechny práce a činnosti známé, tak pro subjekt (pravděpodobně mladšího věku) je spoustu věcích nových a skoro i fascinujících ("do studeného sklepa otec připravuje dadantův úl / k zabydlení v té době mnohokrát sejdu / do tmavého prostoru a poslouchám").
V básních se také stírá hranice mezi lidským a zvířecím světem. To je perfektně zobrazeno v básni "červen: krev", v níž se sestra subjektu zraní v kuchyni. Zrovna v tu chvíli do domu přichází otec, přičemž dochází k tomu, že "bere do dlaní tvář mé sestry vidím jak se / mísí krev zvířete s krví mé sestry". Podobně se jeví i některé básně, v nichž promlouvá otec, který vztah se svými dětmi (hlavně se subjektem) propojuje i s vztahem s přírodou: "obracel jsem vaši pozornost k věcem země / tak úspěšně že když na mě budete myslet budete / mluvit jazykem rostlin".
V první a poslední básni se vyskytuje nožík, takže sbírka není rámcována pouze roční dobou, ale i výskytem tohoto objektu. Zatímco v první básni představuje nástroj k vytáhnutí třísky, v básni poslední jej ukládá subjekt do rakve otce. Sbírka je věnována zemi – a možná že nejen pouze zemi, rakve se neukládají jen tak někam.
Sbírka je mimořádně elegantně graficky vyvedena; na obálce je fotografie úlů samotné Lebdy, krom toho i vevnitř je sbírka protkána přírodními fotografiemi, opět vyfocenými Lebdou. Jedinou drobným minusem jsou dva překlepy – absence číslování strany 45 a také zřejmě na straně 38 "plamene(m)". Tyto malichernosti však rozhodně neruší zážitek z četby.
Překlad nedokážu ohodnotit (obdivuju schopnost přeložení občasné včelařské terminologie), nicméně podoba jazyka téměř bez metafor a jiných figur je stejně ryzí jako příroda, do níž jsou básně situovány.
předjaří: první projet
pozorujeme sloupec rtuti (slunce vrátilo otcově kůži
mahagonovou barvu) do džberů naléváme vodu
vkládáme slámu
a jdeme ke včelínu napájet hmyz
otec otevírá ukazuje matečník a larvu včely
jsou agresivní skrze vrstvy oblečení pronikají k našim tělům
"musíš dávat pozor a vnímat intenzitu pohybů"
doma přikládám na opuchlá místa šedé mýdlo
ve vlasech cítím pomalý pohyb hmyzu
(s. 10)“... celý text
— lubtich
