Šógunův popravčí přehled

16.12.2024

Kniha / manga zaujme svou neobvyklou tloušťkou. Mě tedy určitě zaujala tím kolik má stran a také tématem.
Příběh je rozdělen do 11 delších kapitol. Jsou dlouhé i kratší.
Kresby od Góseki Kodžima jsou krásné, propracované, jiné než jsem dosud v mangách viděla.

Samuraj Jošicugu, Asaemon Jamada třetí, posuzuje různé meče (někdy je v příběhu jejich popis) trestáním zločinců, popravy...

V příběhu je hodně krve, poprav, násilí, nahota, trestání zločinců, nejrůznější druhy zločinců, trochu city, vyhýbání, nenávist, boj za spravedlnost, trocha přátelství,...

Také je krásně vidět i počasí, místa, příroda, budovy,...

Popsané jsou i příběhy, které buď vedly ke zločinu, jejich chycení a usvědčení. Něco málo se z příběhu čtenář dozví i o hlavní postavě. Dojde i na prosbu v laskavost. Různí lidé, různé činy či smýšlení.

Je to občas trochu děsivé (nebo nechutné), ale příběh je čtivý, něčím zajímavý, poutavý. Jošicugu mnoho lidí nemělo rádo, vyhýbali se mu, někteří ho i vyhledali sami kvůli spravedlnosti... Neměl to leckdy lehké.

Každopádně celkově to bylo zajímavé, jiné, čtivé a poutavé.
Nemám co vytknout.

25.11.2024

Ačkoli se série převážně skládá z na sobě navzájem nezávislých příběhů, sleduje osudy výše zmíněného rónina, který v průběhu roku 1700 nastoupil na post otamešiho. Asaemon je mezi obyvateli města považován za ztělesnění spravedlnosti a smrti, protože meče testuje na tělech živých i mrtvých odsouzenců. Zároveň je pro občany Eda záhadou, neboť sice působí ve funkci „vládního úředníka“ a vlastní dům, přesto se odmítá oženit a založit rodinu, zároveň se řídí svým vnitřním morálním kodexem.

První, více než sedmi set stránkový svazek přináší jedenáct povídek. První z nich vypráví o tom jak se Asaemon stal otamešim. Druhý příběh ukazuje Jamadovu soucitnou povahu, a to navzdory tomu, že má popravit dívku, která ho v mládí připravila o panictví. Ve třetí povídce se setkáme se slepým masérem a jeho nevěrnou ženou, čtvrtá nám představí hodně vychytralého masového vraha. V pátém příběhu se seznámíme s vášnivou žhářkou. Šestá je příběhem sofistikované pasti, v níž se mladý Asaemon ocitne… A tak bychom mohli pokračovat až k závěrečné povídce. Ale to by bylo zbytečné, tento výčet bohatě stačí k tomu, abyste pochopili, že se povídky nezaměřují pouze na Asaemona, ale především na lidi, se kterými se při své práci setkává. Přestože jsou to z valné většiny příběhy zločinců, které připraví o život, nejde ve většině případů ani tak o klasické detektivní pátrání jako spíše o vyprávění o tom, jak se stalo, že se dostali pod popravčí meč. Stejně jako u Ogamiho Itta z knihy Osamělý vlk a mládě tato setkání Asaemona i čtenáře často přimějí k zamyšlení.

Obrázky jako ze starých dřevorytů

Na manze Šógunův popravčí (stejně jako na jiných titulech) s Kazuo Koikem spolupracoval Goseki Kodžima 小島 剛夕 jehož kresba odpovídá tradičním japonským kresbám mnohem více než tvorba většiny současných kreslířů mangy. Odpovídá tak mnohem více době, v níž se Asaemonovy příběhy odehrávají. Zároveň je jeho kresba natolik realistická a násilí jím ztvárněné natolik explicitní, že bych své třináctileté dceři tuto mangu rozhodně nepůjčil.

Navzdory tomu je však Šógunův popravčí asi nejlepším titulem, který v edici CREW Manga letos vyšel, a já doufám, že ačkoli jde vlastně o uzavřenou sbírku povídek, vydá nakladatelství CREW i další svazky této skvělé série.