Soumrak knížecího rodu přehled
Nikolaj Semjonovič Leskov
V Leskovově korespondenci z roku 1888 čteme o Soumraku knížecího rodu:,,Je to moje nejmilejší knížka, chtěl bych, aby vyšla ve vysokém nákladu - vždyť za to stojí!'' V tomto románu, napsaném formou kroniky jednoho šlechtického rodu, je zachycena ruská předreformní společnost a první projevy buržoazního kořistnictví, Leskovovo svědectví o těch vrstvách, které ztrácejí svou historickou úlohu a jejichž mravní normy přestávají platit: zásady orlovského rodu Protozanovových, které byly vlastní celým generacím, žít spravedlivě a čestně, a nikoli na úkor drobného lidu, neobhájí ani představitelka rodu kněžna Varvara - je zrazena svými nejbližšími. Dcera vychovaná v módním petrohradském penzionátě necítí k rodině a jejímu dobrému jménu žádné vazby, provdá se za ziskuchtivého hraběte Funkendorfa, odmítnutého nápadníka kněžny. Sňatek zasáhne hrozivě především do života rolníků, kteří dostali nové panstvo. Kněžnin pokus napravit osudovou chybu jinou výchovou synů rovněž ztroskotává - svobodomyslné ideály učitele Červeva jsou ve světě provinční šlechty nepřijatelné. Zánik posledního rodu spravedlivých je provázen soumrakem rozprostírajícím se i nad ostatními postavami, které v tomto komorním rodinném dramatu vystupovaly jako dobráci se srdcem na dlani či romantičtí donkichotové s bájným spřežením a prozářily děj gogolovským smíchem. Od tohoto ,,nejbalzakovštějšího'' díla ruské literatury 19. století vede přímá spojnice k Buninovým neúprosným epitafům nad posledními šlechtickými hnízdy.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 1978 , OdeonOriginální název:
Захудалый род (Zachudalyj rod), 1873
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Soumrak knížecího rodu. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Leskov, autor ve stínu Dostojevského, Tolstoje či Čechova, možná tak nějak by se dal charakterizovat tento ruský spisovatel 19. století. Ve skutečnosti se jedná o jednoho z vynikajících spisovatelů kritického realismu, kteří se holt narodili do doby, kdy současně psali možná ti nejlepší romanopisci v dějinách. Soumrak knížecího rodu je román spíše o postavách než ději samotném. Leskov popisuje úpadek rodu Protozanovových, přičemž se soustředí na osoby, které se vyskytly v té či oné době v okolí vypravěččiny babičky Varvary. Knížka se nese často i v mírně humorných kolejích, např. osudy Hrajvrány či Rogožina. Jindy v milostně smutných, např. nenaplněná láska Olgy Fedotovny. Nakonec je kniha spíše panoptikem různých "postaviček", a nestojí na nějakém vyvrcholení či dějovém napětí, což v mých očích dělá tuhle knížku méně čtivou než jinou Leskovovu prózu, a totiž Lady Macbeth mcenského újezdu, kterou osobně považuji za mnohem povedenější. Zda je Leskov opomíjen neprávem, toť nechám posoudit kompetentnější literární vědce, za sebe mohu ale dodat, že Leskov stojí za čtenářskou pozornost a určitě zůstává v mém čtenářském povědomí, ačkoli právě Soumrak nezanechal ve mně takové literární dojmy, že bych ho měl potřebu číst někdy znovu.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Soumrak knížecího rodu v seznamech
v Přečtených | 4x |
v Knihotéce | 20x |
v Chystám se číst | 12x |
v Chci si koupit | 2x |
Štítky knihy
ruská literaturaAutorovy další knížky
1962 | Lady Macbeth mcenského újezdu |
1986 | Starosvětské lásky |
1962 | Očarovaný poutník |
1978 | Soumrak knížecího rodu |
1957 | Zapečetěný anděl |
Tahle kniha mě naprosto nadchla! Ruský spisovatel Nikolaj S. Leskov (1831 - 1895) byl současníkem Gončarova, Turgeněva, Dostojevského či Tolstého, ale vždy byl v jejich stínu. Já jsem od něj kdysi četl proslulou novelu Lady Macbeth Mcenského újezdu (vznikla podle ní moje milovaná opera od Šostakoviče), ale až díky zmínce o Leskovovi v esejích od Jiřího Trávníčka Být Homérem po Joyceovi jsem sáhnul po dalším jeho díle, románu Soumrak knížecího rodu (1874), který mě zaujal názvem, protože podobné náměty miluju. A nelituji. To byla tak nádherná četba, navíc zcela odlišná od většiny velkých ruských děl 19. století, většinou depresivních a s hlubokým psychologickým a filozofickým ponorem – ne, tohle je poklidné, až idylické vyprávění o jedné rodině s řadou nádherně zobrazených postav.
Jde vlastně o rodinnou kroniku (a to malého rozsahu, kniha má jen 216 stran), takže tu není žádný velký dějový oblouk, spíše jednotlivé epizody. Vypravěčka líčí život především své babičky, kněžny Varvary Nikanorovny Protozanovové v letech kolem a po napoleonských válkách. Kněžna brzy ovdoví a na svém venkovském panství vychovává své tři děti, obklopena několika pozoruhodnými postavami svého "dvora". V druhé části se přesuneme do Petěrburgu, kde se příběh točí hlavně kolem sňatku její dcery. Kněžna je úžasná postava, ušlechtilá, přirozeně moudrá, dobrá hospodářka, hluboce věřící, s morálními zásadami. Postava, na jakou se nezapomíná! Epizody z jejího života a příběhy dalších postav jsou nejednou i docela komické, většinou jsou všichni dobráci a ten soumrak z názvu vlastně také není nijak tragický, spíše přirozený.