Nikolaj Semjonovič Leskov

Nikolaj Leskov, M. Stebnickij · pseudonymy

ruská, 1831 - 1895

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Až se hnou vody - Nikolaj Semjonovič Leskov

Stylizovaná románová kronika Až se hnou vody (v definitivní podobě vydaná rusky roku 1872) zůstala u nás na rozdíl od Leskovových známých povídek a románů stran... detail knihy

Populární knihy

/ všech 26 knih

Nové komentáře u knih Nikolaj Semjonovič Leskov

Zaujímaví muži

„Leskovův román je zasazen do doby, kdy jej spisovatel vydal, tedy do 80. let 19. století. Vypravěč – starší muž – po přečtení článku Uspěnského v novinách souhlasí s autorem, že dřív muži bývali pro ženy zajímavější, než současně. A proč? Protože byli romantičtější, odvážili se udělat velká gesta na ochranu ženské cti, byli připraveni za to zaplatit životem. A aby uvedl příklad ze svého života, vypráví o jistém případu, jehož byl svědkem, když jako mladý kadet sloužil v carské armádě. Příběh se odehrává na polských územích okupovaných Ruskem. Vojenští důstojníci se v hostinci nudí, pijí a hrají karty, ale když se k nim přidá polský šlechtic, který nemohl spát, dojde k tragédii... Nejzajímavější mi připadalo, že už před 140 lety byl postoj mnoha Rusů k Polákům stejný jako dnes: nedůvěra (Polák prý chce ukázat, že Rus je nečestný), což - podle mého názoru - vyplývá z hluboce skrytého pocitu viny a sebeuvědomění Rusů, že jsou okupanti. Leskov se dokonce snaží na čtenáře zapůsobit, že zná Poláky, a zároveň tohoto polského šlechtice představuje jako velmi ctihodného muže. Zajímavé je právě to, že důstojníky ho nemohou obvinit z ničeho, a právě kvůli tomu snaží se ho vyprovokovat anebo urážet - cítí se prostě vůči němu méněcenní, horší. Cítí se být obviněni z krádeže, a protože se nemohou z obvinění očistit, reagují agresí. Autor klade důraz na poctivost a čest Poláka – galantní chování oceňují a obdivují i ženy. Leskov ukazuje, jak blízko je k tomu, aby někdo, kdo je považován za nečestného, skutečně spáchal nečestný čin. Vede k tomu pocit studu. Přes všechen obdiv vypravěče k Polákovi - polský šlechtic zde hraje roli jakéhosi "vytrvalého prince" - mám dojem, že Leskov nepodporuje vše, co se děje ve jménu cti. Alespoň gesto mladíka, který spáchá sebevraždu ve jménu cti, se mu nezdá zcela oprávněné. Zároveň tedy jako vypravěč souhlasí s ženským pohledem na tuto bývalou "zaujímavost mužů", ale jako autor už ne zcela souhlasí...“... celý text
— zanzara

---

Soumrak knížecího rodu

„Tahle kniha mě naprosto nadchla! Ruský spisovatel Nikolaj S. Leskov (1831 - 1895) byl současníkem Gončarova, Turgeněva, Dostojevského či Tolstého, ale vždy byl v jejich stínu. Já jsem od něj kdysi četl proslulou novelu Lady Macbeth Mcenského újezdu (vznikla podle ní moje milovaná opera od Šostakoviče), ale až díky zmínce o Leskovovi v esejích od Jiřího Trávníčka Být Homérem po Joyceovi jsem sáhnul po dalším jeho díle, románu Soumrak knížecího rodu (1874), který mě zaujal názvem, protože podobné náměty miluju. A nelituji. To byla tak nádherná četba, navíc zcela odlišná od většiny velkých ruských děl 19. století, většinou depresivních a s hlubokým psychologickým a filozofickým ponorem – ne, tohle je poklidné, až idylické vyprávění o jedné rodině s řadou nádherně zobrazených postav. Jde vlastně o rodinnou kroniku (a to malého rozsahu, kniha má jen 216 stran), takže tu není žádný velký dějový oblouk, spíše jednotlivé epizody. Vypravěčka líčí život především své babičky, kněžny Varvary Nikanorovny Protozanovové v letech kolem a po napoleonských válkách. Kněžna brzy ovdoví a na svém venkovském panství vychovává své tři děti, obklopena několika pozoruhodnými postavami svého "dvora". V druhé části se přesuneme do Petěrburgu, kde se příběh točí hlavně kolem sňatku její dcery. Kněžna je úžasná postava, ušlechtilá, přirozeně moudrá, dobrá hospodářka, hluboce věřící, s morálními zásadami. Postava, na jakou se nezapomíná! Epizody z jejího života a příběhy dalších postav jsou nejednou i docela komické, většinou jsou všichni dobráci a ten soumrak z názvu vlastně také není nijak tragický, spíše přirozený.“... celý text
— milan.valden

---

Neuvěřitelní lidé

„Leskovovy povídky jsou prodchnuty trochou naivity, pro někoho mohou být některé pasáže až příliš nábožensky didaktické, já ale v díle shledával spíše pozitivní stránky i v těch prostých místech. Pravda nebývá vždy komplikovaná, někdy je tak očividná, tak jasná a rozumu přístupná, až pravdu někteří rozumáři nedokáží právě pro tuto svou zjevnou prostotu přijmout. Sem tam umí Leskov bodnout do bolestivého místa ruské společnosti, např. „Zákon je jako kůň, kam je třeba, tam ho i obrať.“ (s. 11, povídka Odnodum) Lidem, jenž by se mělo naopak naslouchat, jsou považováni za podivíny: „Nebyl povahy poetické, ale filosofické, a tak se z něho vyklubal jen zajímavý podivín, „Odnodum“.“ (s. 7, povídka Odnodum) Leskov přichází se rčeními – nevím nakolik jsou originálem autora, nakolik převzaté – které stojí za zmínku: „[...] Nezáleží na šatech, ale na úsudku a na svědomí, podle šatů tě přijmou a podle rozumu vyprovodí.“ (s. 23, povídka Odnodum) „[...] Snáze lze snésti prut na hrubém těle než rafinované utrpení na duchu. [...]“ (s. 62, povídka Strážný) Nakonec musím vyzdvihnout poslední povídku sbírky, která ukazuje na komplikovanost misionářských snah: „A vykládal mi starou historii z prvních dob křesťanských o dvou přátelích, křesťanu a pohanu. Křesťan mluvil pohanu často o křesťanství, a tak ho tím znudil, že pohan, který byl do té doby lhostejný, se začal rouhat a chrlil nejošklivější rouhání proti Kristu a křesťanství. Ale přitom ho kůň shodil a pohan se zabil. Křesťanský přítel v tom viděl zázrak a rmoutil se, že jeho přítel opustil svět v takové nepřátelské náladě vůči Kristu. Hořce plakal a říkal: Kdybych mu byl raději nic o Kristu nevypravoval, nebyl by býval proti němu podrážděn a nebyl by za to odpovědný. Ale k své duchovní útěše se dozvěděl, že jeho přítel byl Kristem přijat, protože, když ho nikdo dotěrností neobtěžoval, sám u sebe o Kristu přemýšlel a v posledním okamžiku jej vzýval.“ (s. 119–120, povídka Na kraji světa) „I jdi vladyko, co se pořád tak zhurta do toho pouštíš? Boží věc jde svou cestou, bez zmatku. Což nebylo šest štoudví na hostině v Káni, a přece je, tuším, všechny najednou nenaplnili, ale štoudev po štoudvi nalévali. [...]“ (s. 122, povídka Na kraji světa)“... celý text
— Knišíl

---

---

Údolí slz

„Zajímavá zapomenutá část historie. Styl, z něhož čiší jednoduchost, mi kapku vadil, ale chápu, že kopíruje dobu a mentalitu lidí.“
— Janadvorackova

---

Blecha

„Blecha je fajn ruská povídka z historie. Typická záležitost, kdo má rád ruskou literaturu, neměl by minout.“
— Alethea_k

Žánry autora

Literatura světová Dobrodružné Novely Povídky Romány Pro děti a mládež

Štítky z knih

nevěra vraždy povídky láska 19. století Rusko zfilmováno milostné romány ruská literatura venkov

Leskov je 5x v oblíbených.