Alethea_k komentáře u knih
Co se obsahu týče, shrnula bych to následovně: laskavost a spokojenost se sebou samým. Myslím si, že není někdy od věci si tyto jednoduché věci "zopakovat", ale na druhou stranu je knížka asi dost pro mladší čtenáře, kteří si tyto věci teprve uvědomují. Ve mně jako dospělém člověku to už moc obsahově nezanechalo, spíš jsem se neustále kochala a ochala nad ilustracemi, které jsou zkrátka nádherné. Také bych chtěla umět takhle kreslit! Většinově hodnotím tedy ilustrace a ne obsah :-)
Samotným příběhem je tento díl asi nejslabší z polibků, také nejvíc neuvěřitelný. Ale ten, kdo miluje hudbu, Polibku v Palm Springs asi leccos odpustí. Děj se odehrává na fesťáku ve slunné Kalifornii, kde o náhody není nouze. Díky lásce k hudbě a psaní si mě knížka získala, přestože je objektivně vzato špatná. Užila jsem si to, odpočinula si u ní. Znova ji číst asi nebudu ale účel splnila!
(SPOILER) Sneslo by to pár dalších kapitol, ale dojem udělá příběh velký i tak. Je smutné, že se takové věci opravdu dějí, dost možná to stále nebude ani nic neobvyklého. První čtvrtinu knihy jsem si nebyla jistá, zda se mi bude líbit. Ale osobitý přednes Marthy Issové celý příběh povznesl mnohem výš. Bylo to skvělé. Sem tam jsem se vzhledem k situacím v dětském kolektivu smála, jindy mi bylo spíš do breku...
SPOILER
To to dětem vážně přišlo normální? Nepřišlo jim na tom nic divného? Jak je možné, že se to na malém městě nerozkřikne? Všichni to tak nějak vědí, ale pro nikoho nejsou děti natolik důležité, aby se to prošetřilo dřív? Zírám... Nejvíc neuvěřitelné a nelogické mi přijde právě chování hlavní hrdinky. Chápu, že dívka při těle může mít v pubertě komplexy, trošku posunuté vnímání světa. Ale nemyslím si, že by to s ní nijak neotřáslo. Že by neustále věřila v nevinu. (Jen můj názor)
Jozova Hanule je útlá, zato neskutečná kniha plná bolesti, naděje, vzteku, smíření... Vlastně je tu hmatatelná přítomnost nejrůznějších emocí na několika málo stranách. Konec je velice smutný, dojal mě. Určitě se vrhnu i na Želary a pak se podívám na film.
Jeden z jednodušších textů k maturitě. Můj oblíbenec to ale není.
Naprosto souhlasím s @Venda32 . Není k tomu víc co dodat.
Někdy jsem jeho narážky v epigramech viděla, jindy ne. Borovský mi k srdci asi nikdy nepřiroste a bez přečtení všech jeho děl se dá plnohodnotně žít dál.
18. díl byl opět poměrně akční, ale zklamalo mě, že všechno probíhalo naprosto bez problémů a že naše mladá čarodějka řeší všechno bez svého mentora. Ten hraje už několik knih druhé housle a je to škoda. Čise je přece ještě pořád malá holka a nemůže dokázat všechno prakticky sama...
Číst knihy, které jste milovali v dětství vřele doporučuju! Bylo to zase skvělý. Vtipný, absurdní a prostě svý. Tentokrát se chystám pokračovat i v těch dílech, které kdysi nebyly vydané.
Tenhle díl byla jízda od první stránky! Zamilovala jsem se do něj a mám chuť si ho přečíst okamžitě znova. Jsem fakt zvědavá, jak to celé dopadne. Konečně díl, který měl spád, s ničím se nepáral, všechno přirozeně plyne a bylo to napínavé.
Waaaau, těším se na pokračování. Poslední díly jsou skvělé.
Autorka se podle mě "vypsala" a zlepšila tak od 10. dílu. Nabírá to spád a kvalita rostoucí tendenci. Jsem neuvěřitelně spokojená a zvědavá, jak to bude celé pokračovat. Líbí se mi, že dostávají prostor i další postavy a hrají tu velkou roli. Uzavřená akademie byla super nápad.
Tato experimentální próza si mě získala (stejně jako autorčina prvotina) svým nádherným, bohatým a pestrým jazykem. Máte šanci pochopit o co v knize jde? Ne. Je to žádoucí? Pro mě vlastně ne. Užívala jsem si každou stranu, přestože se neustále sen a realita křížily, vzájemně ovlivňovaly a vymazávaly. Autorčina tvorba mě fascinuje. O to víc se těším, až se dostanu k profláklejším a společností uznávanějším titulům jako třeba Zuzanin dech nebo Němci.
Doporučuji ale přečíst knihu v kratším časovém horizontu, jinak se v tom budete ztrácet :-) Už takhle pro mě bylo prakticky nereálné stíhat myšlenkové pochody v každé kapitole, jelikož se tam postavy střídaly.
Skončilo to tak, že jsem napjatá jak kšandy, co bude dál. Je jedině dobře, že děj je trošku pomalejší, protože může být alespoň lépe rozpracovaný, stejně jako jednotlivé scény. To věčné přeskakování a ztrácení se v ději mě unavovalo. Jen tak dál!
Vydání dalšího dílu Aristokratky jsem se bála - a oprávněně. Jakmile se mi kniha dostala do rukou, z nostalgie jsem se těšila na další bláznivé vyprávění. Ale tohle jsem teda fakt nečekala... Prvních 80 stran knihy prakticky úplně o ničem, několikrát jsem se sama sebe ptala, jestli mi to dočítání za to stojí. Po dočtení můžu konstatovat, že nestálo.
Kolem strany 100 se příběh začal lehce rozjíždět (a nebo jsem si na to prostě zvykla). Za poslední třetinu bych byla ochotna knize přidat o hvězdičku navíc. Ale ten konec? Odfláknuté, v nejlepším zaříznuté a to, na co všichni čekáme celou knihu, je uvedeno v několika bodech na asi dvou stranách a samotná svatba bude teprve v dalším díle?
Možná by se autor neměl snažit vytřískat peníze za každou cenu z příběhu, který byl z dobrého důvodu již zakončen. Víc se z toho vydojit prostě nedá.
A nemyslím si, že by u mě byl problémem generační rozdíl... Nakoukáno a načteno mám dost, myslím si, že mi znalosti bohatě stačí na přečtení knihy a zasmání se (za předpokladu, že by to tentokrát bylo vtipné). Bohužel, socialistická aristokratka mi vážně nesedla a budu hodně zvažovat, jestli si o svatbě po vydání přečtu.
Na odpočinek super, v některých postavách se už ani nesnažím vyznat a zjišťovat, kdo to je. Vypadají dost podobně. Ale tahle "detektivní" linka a prostředí akademie celému příběhu moc prospívá.
Tento díl je hodně jiný než předchozí, prakticky se tu neobjevují původní postavy. Ale to neva, stejně mě to baví. Doufám, že bude brzo další díl, nemůžu se dočkat.
Tenhle díl mi sedl mnohem víc. Texty byly zábavnější, líbila se mi lehkost i humor, s jakým jsou všechny radosti a strasti popsané. Několikrát jsem vyprskla smíchem. To se u jedničky fakt nestalo.
Macháčková je teď už, troufnu si říct, taková sázka na jistotu. Máte toho ve škole/v práci moc, ale zároveň chcete relaxovat u čtení? Její knížky jsou vážně ideální. Taky cením, že jsem si zatím nevšimla, že by se texty napříč sbírkami opakovaly (až na tu poznámku o bizár seznamkách). Párkrát jsem si všimla, že jsem některé pasáže slyšela na jejích soc. sítích / Youtube v podobě stand upu. Ale to samozřejmě chápu. Když je to dobrý, proč to nepoužít v různých podobách!
Asi bych se k přečtení nikdy nedostala, nebýt audio verze na Českém rozhlasu. Chtěla jsem si pustit jen kousek, abych si potvrdila, že Shakespeare není autorem pro mě, ale zázrak se stal! Poslechla jsem to celé na jeden zátah - a co víc - fakt se mně to líbilo! Tato divadelní hra má zajímavou zápletku, nadpřirozeno je skvělé ozvláštnění :-) Nebudu ale lhát. Mnohem víc se mi to líbí právě proto, že je to namluvené. Kdybych hru jen sama četla, asi to takové hodnocení nedostane. Každopádně milé překvapení a pokud vám nevadí poslouchat audio, směle do toho! Je celé vymazlené, včetně ozvěn, odcházení postav a vzdalování se hlasů. Nádhera!
K Saturninovi jsem se dostala až nyní díky Českému rozhlasu. Právě hudba a hlasy tomu celému dodaly šmrnc. Stejně jako v divadle byla audio podoba skvělá. Odpočinkový veselý příběh, který se neomrzí. Určitě po knížce někdy sáhnu znovu!