Komu zvonia do hrobu přehled
Ernest Hemingway
Najdlhší Hemingwayov román Komu zvonia do hrobu (1940) je kronikou troch dní života amerického lektora španielčiny Roberta Jordana, ktorý prichádza ako dobrovoľník do Španielska v čase občianskej vojny bojovať proti Francovmu fašistickému režimu. Pripojí sa k partizánskej jednotke, ktorá mu pomáha vyhodiť do vzduchu strategicky významný most. Robert splní svoju úlohu, hoci ju považuje za nezmyselnú. Medzi partizánmi spozná mladú Mariu, dievča, ktoré vojna obrala o rodičov a ktoré neuniklo týraniu. Medzi mladými ľuďmi čoskoro vznikne láska. Čas jej trvania je obmedzený, preto je intenzívna a vášnivá...... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2015 , Ikar (SK)Originální název:
For Whom the Bell Tolls, 1940
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Komu zvonia do hrobu. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (198)
Doporučuji všem, kteří kritizují tvorbu pana Hemingwaye, aby si přečetli jeho životopis. Byl těžce raněn v první světové válce, jako reportér se zúčastnil španělské občanské války a za odvahu ve 2. světové válce byl vyznamenán Bronzovou hvězdou.
Jaké hrůzy zažil a viděl!!!
S tím se prostě nedá normálně žít.
A tak vás všechny prosím: Nepitvejte jeho knihy, vždyť poselství je jasné a obzvláště dnes.
Mám pocit, že hrana zvoní nám všem.
Představuji si, že je třeba teď pan Hemingway na návštěvě v salónu Gertrudy Steinové, popíjí daiquiri a je v dobré společnosti Francise Scotta Fitzgeralda, Johna Steinbecka, Pabla Picassa nebo Paula Cézanna.
A nad našimi komentáři se může leda tak pousmát.
čudujem sa, že túto knihu nemám odfajknutú, ale možno sa to stalo niekde pri početných zmenách a úpravách datábazy (?).
samozrejme som ju čítal a mám ju, pretože Hem je pre mňa stále veľmi významný na to, aby som ho ignoroval.
a samozrejme som s týmto dielom bojoval, pretože je to vlastne dosť politický román. Hem v ňom odkryl karty, aby bolo jasné, za koho kope. v čase, keď som to čítal, sa bralo všetko, čo bolo proti Francovi za pokrokové - ale sami sme sa presvedčili, že to ani zďaleka tak nebolo a v mene pokroku sa diali svinstvá rôzneho kalibru.
kniha postavená na silnom príbehu, miestami trochu neuveriteľná a trochu schematická, ale dať to dokopy bolo heroické dielo.
tak sa mi vidí, že práve o tomto diele sa veľa hovorilo ako o vstupenke do klubu nobelistov.
v každom prípade sa to oplatí čítať. raz. a potom pridávať ďalšie Hemove knihy.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Komu zvonia do hrobu v seznamech
v Právě čtených | 38x |
v Přečtených | 2 856x |
ve Čtenářské výzvě | 245x |
v Doporučených | 152x |
v Knihotéce | 902x |
v Chystám se číst | 709x |
v Chci si koupit | 91x |
v dalších seznamech | 22x |
Štítky knihy
americká literatura Španělsko španělská občanská válka (1936-1939)
Autorovy další knížky
2015 | Stařec a moře |
1974 | Sbohem, armádo |
1966 | Pohyblivý svátek |
2016 | Komu zvoní hrana |
1985 | Fiesta / Stařec a moře |
1) potěšilo mne množství recenzí, věnovaných E. Hemingwayovi, jednomu z největších spisovatelů 20.století a jednomu z jeho nejznámějších románů.
2) podobně jako v případě Milana Kundery dochází k tomu, že jak recenze kladné, tak i záporné, potvrzují jeho mistrovství.
( Těch kladných je samozřejmě a naštěstí víc.)
Na úvod nemohu než opakovat právě Kunderův citát, který jsem použila už v případě novely "Stařec a moře": "Bohatost slovníku není sama o sobě hodnotou: u Hemingwaye právě omezenost slovníku vytváří krásu jeho slohu." To je důvod, proč je Hemingway kritizovaný čtenáři, kteří si potrpí na "bestsellerovou" květnatost slohu a stálé akce. A je to také důvod obliby u těch, kdo jsou schopni vnímat (emotivně, požitkářsky, či jinak), hudbu a rytmus slov i vět, vnitřní monolog postav, jejich psychologii. Tedy něco, co literaturu dělá uměním, na rozdíl od pouhého (byť obratně formulovaného) popisu.
Pro ilustraci uvádím části recenzí, které mne zaujaly.
Například dojemné přiznání:"Kniha je dobrá, ale ne pro mne. A vzápětí: "Je fakt, že některé části se mi vryly do paměti." Na zvolání: "Opravdu, nedalo by se to zkrátit do dvou set stran a některé pasáže (hlavně zdlouhavé vnitřní monology) vynechat?" si dovoluji odpovědět: Opravdu nedalo.
A co mne uzemnilo: "Starce a moře na základní škole si dovolím přeskočit." Vskutku heroické, vzhledem k tomu, že se jedná o jedno z vrcholných autorových děl, skutečnou báseň v próze, kde není ani slovo navíc.
Kladné glosovat nebudu, ty mluví mnohem výstižněji samy za sebe
Jen se připojuji k vyznání: "Naprosto Geniální." a "Tahle kniha ve vás zůstane navždy." Děkuji za ně.