Zápisky z mrtvého domu přehled
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Tragický zlom v osudu autora, který tak úspěšně vstoupil na literární dráhu - jeho zatčení pro účast v revolučním kroužku, odsouzení k smrti a po udělení milosti uvěznění na Sibiři -, byl sice přerušením jeho tvůrčí činnosti, zato mu však dal nahlédnout do takových nepřístupných zákoutí života, že kniha, kterou z této zkušenosti vytěžil, se stala mezníkem v literatuře vůbec. Vstoupili s ní totiž do literatury zcela jiní hrdinové, než jací ji zabydlovali dosud. Prostí lidé, ať už zločinci nebo carským režimem za zločince označení, kteří defilují v tomto líčení "trestancova roku", jsou vyhraněnými prototypy charakterů i představiteli různých společenských vrstev. Proto skládají svými osudy obraz poměrů mnohem širší, než by se zdálo. Vnesli totiž s sebou do bran věznice všechny své minulé starosti, minulá utrpení, motivaci svých "zločinů", všechnu svou bídu, ujařmění, bezmocnost i marnou vzpouru. A vnesli tam také i drobné projevy svého lidství, které geniální umělec dovedl postihnout v mnoha dojemných i otřesných scénách, u příslušníků i té největší lidské spodiny.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1930 , Rodinná knihovna (Henning Franzen)Originální název:
Записки из Мёртвого дома (Zapiski iz Mjortvogo doma), 1861
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Zápisky z mrtvého domu. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (43)
"Každý člověk, buďsi kdokoli a jakkoli ponížený, vyžaduje, i když nevědomky a instinktivně, úctu ke své lidské důstojnosti. Trestanec ví, že je trestanec, že je zavržený, a uvědomuje si své postavení vůči veliteli; ale žádné cejchování a žádné okovy ho nepřinutí, aby zapomněl, že je člověk. A protože jím skutečně je, musí se s ním také lidsky zacházet."
Čítala som vydanie z roku 1891. Nádherný jazyk!
"Člověk jest bytost ke všemu přivykající a myslím, to právě že jest najlepší jeho definice."
Samotné zápisky z "trestnice" ("káznice") mi prišli miestami trochu rozvláčne, zaujali ma v nich najmä portréty niektorých spoluväzňov, "nešťastných", ako prostý ľud po celej Rusi nazýval zločincov (a zločin "nešťastím"). V nich badať zrod geniálneho spisovateľa, veľkého znalca ľudskej povahy. "Tam, v Omské pevnosti stal se Dostojevský tím psychologem analytikem, zkoumajícím nejtajnejší hlubiny lidských duší, tam v něm vypučeli zárodky těch velkolepých románů, jež uchvacují duši čtenářovu svou hroznou pravdou", píše v doslove Jaromír Hrubý. A ďalej: "...tu přišel k přesvědčení, že 'ne mnohému mohou naučiti lid naši mudrci, spíše sami se musí ještě u něho poučiti".
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Zápisky z mrtvého domu v seznamech
v Právě čtených | 15x |
v Přečtených | 526x |
ve Čtenářské výzvě | 21x |
v Doporučených | 28x |
v Knihotéce | 254x |
v Chystám se číst | 156x |
v Chci si koupit | 35x |
v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
ruská literatura vězení, věznice Sibiř vězni vyhnanství
Autorovy další knížky
2004 | Zločin a trest |
2004 | Bratři Karamazovi |
2008 | Běsi |
1958 | Bílé noci |
2004 | Uražení a ponížení |
Přečetl jsem snad všechny Dostojevského díla, toto zbývalo... a přijde mi snad nejslabší, snad jakoby to nenapsal ani onen genius. Četbu jsem spíše protrpěl, popis je nemastný, neslaný, chybí mi jakákoliv autorská přidaná hodnota, pozlátko. Solženycyn s popisem pobytu v gulagu je diametrálně zajímavější dílo. Zvláštní.