Srdce svého nejez přehled

20.02.2024

Jedna z ikonických Šiktancových sbírek. Obdivuju jej, jak se vždy pustí do nějakého obrovského tématu a pere se s ním jako s obrem - aby z něj nakonec vydoloval pohled člověka jakožto jedince. A tak se velké téma (země, paměť a předávání zkušenosti, mužství a ženství, otcovství a synovství, stárnutí a smrt...) stává osobní zkušeností, která se čtenáře přímo dotýká, aniž by ztratila na komplexitě.
V téhle knize je témat hned několik: umírání otce, rodná země, vztah ke společnosti, pokušení emigrace. A témata se prolínají, odvíjí se v podivné příběhové linii. A tak mluvčího sbírky odvádějí z bytu dva tajní a vezou jej k výslechu, ten kdo vyslýchá je ale les a vítr, opodál v lomu na nemocniční posteli leží blouznící otec atd. apod. Svět je synkretický, ale ne nivelizující, vše se v něm jakoby pere. A básník na strohé dotazy odpovídá dlouhými větami veršů, které postupně také začínají připomínat blouznění.
Neskutečně výmluvné svědectví vlastní pozice ve společnosti, protože autentický Šiktanc musel působit očima dobového byrokrata právě takto.
Totéž se děje na rovině obrazů, které zůstávají ostré a přehledné, aniž by usilovaly o vyložitelnost, o výklad světa - pojímají jej nepřehledný, magický, zraňující.
Místo na konci sbírky, kde zazní verš z názvu je silné, ale to je celá kniha. Je to koncentrovaná syrová výpověď, která má hutnost a energii facky.
A jazyk samotný - nepopsatelný a nádherný. Ze všech míst, které by si zasloužily citovat vybírám namátkou tři (byť takto vyňaty zdaleka nevyzní):
"Blikalo rádium. / A kušny Krušných hor lapaly po dechu, / až oči králičí lezly jim z lepechů, / až v hrobích kručelo"
"A že ovcím zima v chrámu / sloužilo se v masným krámu / na putynce od zelí / Zabils Boha? Zapřels mámu? / Kup si novou panoránu! / Kup si nový průčelí!"
"Šla tma noc, / šla od Klapýho, / koukal jí kus hambatýko. // V poslední řadě, opřenou o přeháňku na nebi, / spatřil jsem podřimovat matku."