Srdce tak bohaté na život - Rudolf Medek a jeho doba (1890-1940) přehled
Dalibor Vácha
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/361822/mid_srdce-tak-bohate-na-zivot-rudolf-me-KZy-361822.jpg
4
5
5
Rudolf Medek představuje symbolickou postavu vzniku Československa. Mladý učitel nejdříve koketoval s dekadentní poezií, nicméně přišla válka a básník Medek narukoval. Zanedlouho přeběhl na ruskou stranu, aby se přihlásil do československých formací na Rusi, kde velel rozvědkám, získal několik vyznamenání a stal se jedním z klíčových československých činitelů v Rusku. Po návratu do vlasti působil jako voják, neodpíral si politické šermovačky, psal legionářské romány, divadelní hry i poezii. Smrt jej zaskočila v roce 1940, v pouhých padesáti letech. Jeho nejednoduchý životní osud a kontroverzní názory se promítají také v jeho „druhém“ životě, tedy po roce 1940. Byl zakazován, pomlouván, dehonestován a zapomenut. Tato kniha připomíná životní příběh básníka a vojáka, pro kterého vlastenectví nikdy nebylo prázdným pojmem.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Srdce tak bohaté na život - Rudolf Medek a jeho doba (1890-1940). Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Srdce tak bohaté na život - Rudolf Medek a jeho doba (1890-1940) v seznamech
| v Přečtených | 5x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Chystám se číst | 1x |
| v Chci si koupit | 1x |
Autorovy další knížky
| 2021 |  M+B+M: Mašín, Balabán, Morávek |
| 2016 |  Nikam |
| 2014 | Červenobílá |
| 2022 | Smrt na kůru |
| 2015 | Hranice |
Po přečtení nepříliš hluboké "senzace" Červenobílá, kde se Rudolf Medek objevil jako literární postava, mě upřímně překvapilo, jak zasvěceně a detailně tentýž autor pojednal jeho životopis. Kniha je celkem logicky uspořádaná do osmi kapitol, ale jejich struktura by přece jen mohla být přehlednější – různorodé poznatky a citace jsou na sebe někdy vršeny trochu divoce. Větším problémem, nad kterým musím při celkovém hodnocení zavřít obě oči, je naprostá ignorace korektur. Já vím, u nakladatelství, jako je Epocha, je to asi normálka, ale fakt mě to nepřestává s... rozčilovat. Opravdu je nutné mít takřka na každé stránce aspoň jednu větu, kterou musím číst pětkrát, abych pod gramatickými chybami odhalila smysl? Má vlast Antonína Smetany, demagogie popletená s demografií a další roztomilé žblepty mě taky moc nepobavily.