Odpor přehled

27.09.2021

Říkala jsem si nejdřív, že vyšší hodnocení dám, protože děj rychle ubíhal, byl přímočarý a přitom akční, takže na úvahy o ději nebyl tolik prostor. Po přečtení ale přišlo uvědomění, že je to jen recyklace nápadů již využitých Borgů, jelikož zničení královny tu bylo dokonce dvakrát, zas je tu Locutus a kapitán opět proti Borgům jde hlava nehlava (Lilliyn proslov v Prvním kontaktu vyšuměl...). Jediná opravdu zajímavá změna bylo vytváření královny a Beverlyino odhalení možnosti, jak ji jednou provždy zničit. Překvapilo mě teda taky, že Alfa kvadrant je proti borgské aktivitě stále tak nehlídaný, že si té krychle krom Picarda nikdo nevšiml. Člověk by si myslel, že se po dvou střetech poučili a brali to víc vážně... hlavně Janewayová, která se návratu Borgů evidentně brání jak Kornelius Popletal návratu Voldemorta v Harry Potterovi. Smrt v zimě sice hleděla víc do budoucna a nerecyklovala staré zápletky, zase ale byla hůř napsaná. Fakt by to chtělo víc se vydat "do neznáma", pak mě třeba tahle série bude bavit podobně jako Titan. Jako zajímavý příspěvek k tématice Borgů doporučuji spíš komiks The Hive od Brannona Bragy, Terryho Matalase a Travise Ficketta. 6/10.

05.09.2019

Obálka mě nadchla – a to je tak jediná naprosto pozitivní věc, která se k této knížce dá napsat. Samozřejmě ne všechno je špatně, pořád hodnotím na průměrné tři hvězdy a čtení mě bavilo, ale je mi smutno z nevyužitého potenciálu, který se nabízel.

Samozřejmě jsme nečekali, že by krasojízda Janewayové na konci Voyageru Bogry úplně vyřídila. Je tedy v celku logické, že se zbylí Borgové opět vyvinuli, adaptovali a ještě zesílili. Z této skutečnosti pak vyplývá několik dějových skutečností (schválně nepíšu zvratů, protože zvrat v této knize nebyl snad ani jeden), včetně toho, že je ve hře opět Locutus a nebezpečí zániku celé lidské rasy. Potud dobré. V čem ale Odpor zaostává, je právě dějová linie a chování posádky. Ad 1) platí, že celý děj se vlastně skládá z několika výsadků, jeden je téměř jako druhý, úspěch/neúspěch = reakce, nový nápad, znovu, úspěch/neúspěch a tak dále. Slušně napsané, ale člověk pořád čeká něco víc, hodně víc. Ad 2) posádka včetně kapitána se chová tak nějak neprofesionálně, divně, nelogicky (jistě, jsou lidi/klingoni/cokoli, ne Vulkánci, ale všeho s mírou), u starých charakterů jsem se divil, co to s nimi autorka provedla, noví mi k srdci nepřirostli z různých důvodů (nechci spoilerovat), T’Lana je jedinou výjimkou, ta aspoň měla nápad a něčím se vymykala (konkrétně svou otravností a nepříjemností, ale budiž; ne každou dobrou postavu musím mít rád).

Posledních pár poznámek je k rozsahu – zbytečně velký a protkaný zbytečnostmi, a pak některé dialogy – zejména z rozhovorů mezi Pickardem a Beverly mi občas bylo vyloženě trapně. Ale to mohlo být i překladem (nevím).

Sečteno podrženo, knihu jsem přečetl celkem rychle a celkem mě bavila, ale zbyl mi po ní pocit, že kdyby se smrskla na prolog knížky následující, o moc bychom nepřišli