Stopa vede do Stínadel přehled

11.09.2023

(SPOILER) !!! POZOR SPOILERY !!!

Budu se opakovat, ale psát komentáře s časovým odstupem od dočtení je na houbeles a kdo to dělá (= já), zasloužil by si nakrmit panádlovou polívkou. Třetí díl Grifinovy nové stínadelské trilogie jsem jako jediný četla v podobě fyzické knihy a hned v úvodu musím vyzdvihnout její úpravu. Papírový přebal (který po dočtení považuji za velikánský spoiler) jsem sundala a knihu četla v krásné plátěné vazbě. Taktéž ilustrace Petra Modlitby jsou velmi zdařilé a klidně jich mohlo být více a na větší ploše - ty celostránkové se hodně povedly, i když mně se asi nejvíc líbí úvodní perokresba. Kniha má i látkovou záložku, což je něco, v čem si rochňám; celkově je vidět, že si Martin Izera s vydáním dál velkou práci. Titul je věnován sběratelům a fandům Rychlých šípů, v čemž vidím kámen úrazu. Kniha vyšla v omezeném nákladu a k většině sběratelů, natož fandů nemá šanci se dostat. Což je veliká škoda, protože jen širší čtenářská základna může poskytnout tu správnou zpětnou vazbu, jestli pokračování za přečtení stojí a jak si stojí ve srovnání s předlohou.

První díl jsem četla jako e-knihu, druhý jsem sice objevila na internetu ke stažení v pdf, ale zatím se nedostala k přečtení. Po přečtení jedničky mi tedy chyběly některé události, ale nebylo to tak fatální, abych se v nových postavách nezorientovala a autor sám některé souvislosti vysvětlil. Od samého počátku se mi líbilo, že Grifin více pracuje s neklubovním životem Rychlých Šípů, ve Stopě Mirek s Jarkou chodí do tanečních a oba mají (skalní odpůrci dívčího prvku se nemusí bát, není to nijak markantní) své dívky. Děvčata hrají roli i v příběhu, byť spíše okrajovou (jedna z postav slouží jako prostředník předávající psaníčka - vzkazy mezi chlapeckými postavami), Velinský s nimi pracoval více. Grifin opět zapojuje i dospělé postavy, z nichž nejplnokrevněji působí kriminalista Vrána. Do knihy jsem se poměrně rychle začetla a do určitého momentu jsem nešetřila superlativy. Jakmile ale došlo k zmlácení Emek, s četbou jsem dlouho otálela a po tomto momentu se více začala soustředit na to, co se mi nelíbilo.

Předně mám pocit, že Grifinovi ujela časová osa, pokud si vůbec nějakou před psaním sestavil. Vrána v prvním díle uvádí, že byl Tleskačovým vrstevníkem, od dětství byl mezi Uctívači ginga (ty ale založil až Štěpán Mažňák, ne?). Ve třetím díle se dozvíme, kdo byl Komourovým vrstevníkem, což mi zase časově nesedí k založení vontské organizace, o níž se ostatně později hovoří jako o dávnověku. Potom mi není zcela jasné, proč některá slova v textu byla vytučněna - zprvu jsem se snažila sestavit z nich nějakou šifrovanou zprávu, ale pak mi došlo, že to měl asi být způsob, jak je zdůraznit. Dále kniha obsahuje chybky, které redakční práci unikly, kupř. když při zátahu v zahradě Uctívačů byl i Křivák, titulovaný na tomto místě jako vůdce Rezavých klíčů (s. 157), aby se o několik stránek dále RŠ Křiváka s kamarádem potkali a ukázalo se, že jejich vůdcem je Fred (s. 194). Vrána si zve Adíka na devátou ranní k výslechu, aby mu vzápětí řekl, ať dorazí odpoledne. V textu se neustále opakují přezdívky bezdomovců, takže i natvrdlý čtenář už je zná zpaměti (ideálně v rámci slovního spojení vulgo, alias či řečený), stejně jako některé postavy neustále opakují svá sdělení, jako kdyby zapomněly, že ostatní aktéři u toho byli taky, a nebo že to vypravěč už jednou stejnými slovy převyprávěl. Vrána si chtěl přečíst Tam-Tam před jeho vydáním, ale RŠ ho napsaly a vydaly bez něj. Říkali v době, kdy se příběh odehrává, děti rčení typu to je bomba nebo vím to na beton? Zima se severních končin Sibiře opravu není mínus 10 °C (s. 246). Jednotlivých hlavolamů bylo v knize nějak moc a stejně tak mi přišlo divné, že RŠ s tím sice dělaly tajnosti, ale skoro každý ve Stínadlech už věděl o tom, že v ježkovi byl ukryt plán létacího kola. (Ostatně Mažňákův pokus z Poselství nijak tajný nebyl), nemluvě o Širokkově identitě, kterou taky znalo podezřele mnoho postav. Proč by Metelka starší četl Tam-tamy potají, když se většina rodičů o klubovní život svých potomků aktivně zajímala a byla na něj pyšná? (s. 259) O Vránovi se mnozí vyjadřovali jako o kozlovi zahradníkem a přestože hajný Zubr všechny výtečníky z dob jejich mládí znal, na kriminalistu se nepamatoval. I když chápu, že bylo potřeba přidávat indicie pro čtenáře postupně, a tedy bylo nutno využít služeb vysloužilého Mázla, nechce se mi věřit, že by Vrána ani jeho parťák Hájek neuměli německy.