Sto roků samoty přehled
Gabriel García Márquez
Román, jedno z nejvýznamnějších děl latinskoamerické i světové prózy, vyšel poprvé roku 1967. V množství reálných i fantaskních epizod líčí osudy šesti generací rodiny Buendíů žijících ve fiktivním tropickém městečku Macondo. Dá se číst jako historická zpráva o vývoji jihoamerického kontinentu od doby osvobození a začátku občanských válek (1830–1902) až po nástup severoamerického imperialismu (1899–1930) i jako symbolický popis samoty člověka, který ztratil harmonický vztah ke světu. Individuální samotu, jíž trpí všichni obyvatelé Maconda, lze překonat pouze láskou a mezilidskou solidaritou, která jediná může zabránit nevyhnutelné zkáze.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2012 , OdeonOriginální název:
Cien años de soledad, 1967
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Sto roků samoty. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (327)


(SPOILER)
Tahle knížka vám zůstane sedět v hlavě.
Mínus má za ta jména. Chápu že šlo o rodinu, kde se pořád dědilo jméno Pepa ale za chvíli v těch Pepících a Aureliánech člověk plave. Ke čtení doporučuji si opatřit rodokmen, pořád jsem ho googlila.
Popisek tvrdí, že je to kniha o šesti generacích ale ona je vlastně jen o zrození, životě a konci Maconda. Vesnička vzniká, rozrůstá se, prožívá divokou pubertu či lásku s banánovou společností aby zustala opuštěná, zlomená a zemřela. První půlka se mi líbila. Konec je opravdu hodně depresivní. Nemohla jsem z toho usnout. Márkez psal s lehkostí, fantazií a zároveň i pochopením pro různá zvláštní hnutí lidské mysli.


Kniha mě příliš neoslovila – i když obsahuje prvky absurdního humoru, který mám obvykle ráda, její syrovost a krutost mi nesedly. Opakující se jména postav a jejich tragické osudy ve mně zanechaly spíše pocit marnosti než čtenářského zážitku.
Související novinky (1)
Zemřel spisovatel Gabriel García Márquez, nositel Nobelovy ceny
18.04.2014
Citáty z knihy (1)
„Otec Nicanor přinesl ke kaštanu šachovnici a krabici s kameny a nabídl mu, aby si zahráli dámu, José Arcadio Buendía však odmítl s tím, že nikdy nedovedl pochopit, jaký smysl má utkání mezi dvěma odpůrci, kteří se shodují v zásadních věcech.“
Ocenění knihy (1)
1972 -
Premio Rómulo Gallegos
Kniha Sto roků samoty v seznamech
v Právě čtených | 71x |
v Přečtených | 3 312x |
ve Čtenářské výzvě | 293x |
v Doporučených | 354x |
v Mé knihovně | 890x |
v Chystám se číst | 1 371x |
v Chci si koupit | 191x |
v dalších seznamech | 44x |
(tato data se aktualizují 1x za hodinu.)
Štítky knihy
rodinné vztahy Jižní Amerika magický realismus rozhlasové zpracování ságy Kolumbie kolumbijská literatura hispanoamerická literatura Macondo zfilmováno – TV seriálAutorovy další knížky
2006 | ![]() |
2008 | ![]() |
2005 | ![]() |
1997 | ![]() |
2005 | ![]() |
Sto roků samoty je monumentální pouť osudem, vrtkavostí lidských hříchů a vykoupení. Čte se specificky, složitě, překypuje formálností, zacykluje se a opakuje, nemluví k čtenáři, přesto s ním vede dialog. Dílo vypravuje příběh stovky hlavních postav a současně žádné. Na ničem v životě nezáleží. Jistoty neexistují. Jde o nadgenerační záležitost dalece přesahující úděl člověka a boj jednotlivce se životem, jež popisuje touhy, úskoky i pohromy z dálky, bez zabarvení a zainteresovanosti. Jako kdyby kniha otevírala dveře do vnímání, které z takového nadhledu (chce se mi napsat až božského) mozek nikdy nemá možnost vidět, protože se zákonitě umí soustředit jen na svůj časoprostor a myšlenky vlastního já. Po jedinečné exkurzi do pomíjivosti nejen člověka, ale i generací, rodů, kronik a měst zůstává jen posměch a pach hanby, kterou nemá kdo smýt. Co jsou ty nejsilnější city proti toku času a melancholické hře dějin? Z posledních řádků a slov cítím dvě silné emoce: smutek, ale také obrovské pochopení pro všechny, kdo příběhem prošli. Gabriel García Márquez napsal dílo mnoha vrstev, které nutí k zamyšlení a alespoň chvilkovému odosobnění.