Sto roků samoty přehled

Sto roků samoty
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402685/bmid_sto-roku-samoty-umo-402685.jpg 4 2159 2159

Román, jedno z nejvýznamnějších děl latinskoamerické i světové prózy, vyšel poprvé roku 1967. V množství reálných i fantaskních epizod líčí osudy šesti generací rodiny Buendíů žijících ve fiktivním tropickém městečku Macondo. Dá se číst jako historická zpráva o vývoji jihoamerického kontinentu od doby osvobození a začátku občanských válek (1830–1902) až po nástup severoamerického imperialismu (1899–1930) i jako symbolický popis samoty člověka, který ztratil harmonický vztah ke světu. Individuální samotu, jíž trpí všichni obyvatelé Maconda, lze překonat pouze láskou a mezilidskou solidaritou, která jediná může zabránit nevyhnutelné zkáze.... celý text

Literatura světová Romány
Vydáno: , Odeon
Originální název:

Cien años de soledad, 1967


více info...

Můj komentář

Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Sto roků samoty. Přihlašte se a napište ho.


Nové komentáře (309)

MistrMagpie
30.10.2024 5 z 5

Sto roků samoty je nejlepší kniha, kterou jsem zatím četl. Za svůj život jsem ještě nezažil knihu, která by mě vtáhla již v prvních deseti stránkách a nepustila ani na minutu až do samého konce.

Bylo velmi zajímavé sledovat vývoj Maconda, které začalo jako malá osada uprostřed ničeho, a vyvíjelo se až v "moderní" město, a rodinu Buendíových v něm. Vzhledem k dlouhým rokům, ve kterých se kniha odehrává, byl každý odkaz na věc minulou slast pro oči a člověku to i svým způsobem pomáhá obecně pochopit, jak moc času je sto let.

Buendíové byli různí. Pan Márquez si nehrál na nějaké perfektní postavy, všichni členové rodiny jsou lidští, uvěřitelní, každý svým způsobem dobrý a zlý, někdo více to první, jiný druhé. I samo vyprávění zní, jako byste poprosili svoji babičku, aby vám povyprávěla o rodině, do které se narodila - pro čtenáře to je jaksi neosobní, dočte se převážně o momentech důležitých, během vyprávění utíkají roky jako voda a vzpomínání člověka připomíná i občasné přeskakování v čase, když se autor zaměřil na jinou postavu, aby děj byl zajímavější a ne jenom "tupě" chronologický.

Za mě zkrátka plný počet, bezchybné zakončení tohoto románu i kniha celkově ve mém srdci zanechaly sto roků samoty a mně dost dlouho trvalo, než jsem se z toho vzpamatoval a dostal se ke čtení další knihy.

Hanys_
20.10.2024 3 z 5

Já s těmi Arcadii a Aurelii měl problém, pletli se mi, často jsem nevěděl kdo je kdo, kolikrát jsem se i vracel a stejně mi to nepomohlo. V tomhle špatný, jinak super osudy některých postav, kdy to kolikrát vypadá na velkou postavu knihy a na druhé stránce je s ní amen. Některé věty by se daly rámovat, takže je dost možné že tomu třeba za několik let šanci ještě dám znovu.


Scarefish
16.10.2024 5 z 5

Ano, tahle kniha je perla magického realismu. Není možné ji minout, pokud má čtenář tento žánr v oblibě. Barvitý svět rodiny Buendíů, ve výborném překladu. Kdybych měla více času, ráda bych si ji dopřála ještě jednou.

všechny komentáře

Související novinky (1)

Zemřel spisovatel Gabriel García Márquez, nositel Nobelovy ceny

18.04.2014


Citáty z knihy (1)

Otec Nicanor přinesl ke kaštanu šachovnici a krabici s kameny a nabídl mu, aby si zahráli dámu, José Arcadio Buendía však odmítl s tím, že nikdy nedovedl pochopit, jaký smysl má utkání mezi dvěma odpůrci, kteří se shodují v zásadních věcech.


Ocenění knihy (1)

1972 - Premio Rómulo Gallegos


Kniha Sto roků samoty v seznamech

v Právě čtených67x
v Přečtených3 209x
ve Čtenářské výzvě266x
v Doporučených345x
v Knihotéce878x
v Chystám se číst1 271x
v Chci si koupit179x
v dalších seznamech43x