Sto sonetů o lásce přehled

30.08.2023

Neruda napsal tyto sonety ve zralém věku 55 let. Jsou opravdu neotřelé a je radost je číst. To už se v italském exilu neplatně oženil potřetí stal se vlastně bigamistou i když se později přece jen rozvedl. V Chile byl tenkrát rozvod nezákonný, proto ten neplatný sňatek. Urrutia, pro kterou verše psal a roku 1966 se konečně stala jeho ženou, nebyla jeho poslední láskou zamiloval se ještě do její neteře Alice, ale tento románek netrval dlouho, byť vnesl zmatek do jejich vztahů Onemocněl a všechny tři domy, které sdílel s Matyldou, jsou dnes přístupné jako muzea.
Je to kompaktní dílo. Předně musím ocenit sílu jeho poetiky, je vidět, že svou milou opravdu miloval, já se taky v tomto věku šíleně zabouch. Miloval ji, aniž by ještě znal její tvář, zdávalo se mu o ní. Já ale dopředu věděl, jaký bude /její obraz . Podoba./ Přirovnává ji ke chlebu, kterým se živí. Ten pocit znám.
Opěvuje její každodennost:

Mé srdce, královno díží a celerů:
ty malá levhartko cibule, zeleniny.

Vyznává dobře známý pocit zamilovaných nemiluji tě a miluji. Chce potkat "nenadále nekonečno", aby ji už nikdy nepřestal milovat.

Dva životy se v mojí lásce křižují.
Proto tě miluji, když tě nemiluji,
a proto tě miluji, když tě miluji.

V Odpoledni se věnuje apologetice své lásky před nevlídným světem. Vzývá splynutí:

teprve když jsi ty, začínám být i já,
teprve když jsi ty, jsme tady oba dva

Věští, že jejich láska přežije i smrt smrt znamená totiž neomezenou volnost:

Nepřítomnost je dům tak prostorně vystavěný,
že můžeš volně projít skrz jeho stěny
a pověsit si obrazy do vzduchu pod nebem.

To je velmi dobrá představa. Je to tak. Dobro, láska, se nevytratí ani po smrti:

Nastanou jiné dny a bude pochopeno
mlčení rostlin a planet a nový věk,
tolik čistých věcí bude poztráceno...
Bude ti podoben chléb, pečený v peci,
a bude mít tvůj hlas, tvou vlastnost obilí

I když se láska vytratí, je věčná, veliká /jak praví Osho/ a vlastně nesmrtelná. Je to dlouhé navždy Zralá láska je jiná než ta mladá, divoká. Neruda měl už jistě svůj život, který byl náročný sám o sobě. Dalo by se dlouze psát i o dalších básních. Sám autor píše v předmluvě, že při jejich tvorbě mnoho vytrpěl a že nejsou elegantní-veršované, nýbrž tesané ze dřeva. To odpovídá jeho stylu.
K překladu: Pilař vše přebásnil, zveršoval, snad se držel předlohy. Jazyk je bohatý a neotřelý. Sbírka vyšla roku 1959. Neruda byl známý komouš, ale svého horování pro Stalina později litoval. Právem dostal Nobelovku. Politický aspekt básník naštěstí vynechal kromě jednoho sonetu.

25.03.2021

Pablo Neruda v milostných verších pro 4 doby - ráno, poledne, odpoledne a noc ....

Jak nikdy a jak vždy nám bylo tenkráte :
vyšli jsme tam, kde nečekalo nic
a našli všechno, našli mnohem víc.

Život, jejž jsem ti dal, obrůstá zrny let
tak jako hrozen vína, co na vinici zraje.
Ten hrozen do půdy se vrátí zase zpět.

Neboť čas trvá dál i dole pod zemí
a prší na náš prach, dychtivě vyčkávaje,
až naše šlápoty vymaže z kamení.

Pěkné verše nositele Nobelovy ceny - a pěkné ilustrace.