• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 24 knih

Nové komentáře u knih Ricardo Eliezer Neftalí Reyes y Basoalto

Dvacet milostných básní

„Jestli chcete na poezii balit ženský (muž), nebo se rády rozplýváte nad básnickými metaforami-hrátkami o lásce (žena), nehledejte dále! Za léta jsem vždycky slyšel jedince zmínit Pabla Nerudu, tu a tam, jako kdyby to byl snad nějaký básnický bůh, samá superlativa, citace, navíc byl v Československu, které i vícekrát navštívil, relativně hojně (ač ne kvalitně) překládanou osobou, už jen skrz náhodnou podobnost jmen s Janem Nerudou... ale jak říkal Kevin Smith, "mám tendence pře-kompenzovávat věci, protože jsem vyrůstal tlustej" a Neruda nebyl od pohledu žádnej Don Juan, takže to doháněl básněním. A hned od začátku je vám jasné, proč z něho všichni tak tečou - umí to se slovy, s jazykem poezie, s tou pravou kýčovitostí lásky a erotiky, která se přelévá z jedné nádoby do druhé a funguje, zaměňuje se, je současně metaforou i realitou. Je to ale taky poezie náladová, pokud jste zamilovaní, najdete si tu hodně a vleje vám to krev do žil, pokud se nad láskou trápíte, nebo ji snad považujete za méněcennou, taky si tu něco najdete... pokud jste cynikem (nebo jen prostě máte doopravdy smysl pro humor), pobavíte se nad Nerudovými způsoby o tom, jak se něco někam strká, sune dovnitř, zalézá, vtlačí atd. Jakožto člověk vystavovaný podobným sexuálním narážkám velmi často jsem se nad podobným lišáctvím nejednou, nechci říct zasmál, ale dokázal jsem ho ocenit a stejně tak cením ten level (tu úroveň), cením volný verš.“... celý text
— JP

---

Ještě

„Předně – nejde o sbírku básní, ale o 28 zpěvů – napsaných během dvou intenzivně lyrických dnů na sklonku života. Básník si více než kdy jindy uvědomuje svoji blížící se smrt, a tak se pouští na osobní výpravu za hledáním jeho nejhlubších kořenů. Je to vzletná pocta chilskému lidu, jeho historii a přežití, která se dovolává araucanských indiánů, dobyvatelů, kteří se je snažili zotročit, pocta folklóru, lidem a místům jeho dětství a také památkám a koneckonců i velrybám a jeho dědečkovi, kavalíru se starodávným knirem. Pablo Neruda měl vždy velice hutný projev a monumentální styl. Pokud ho máte právě proto rádi, je to váš člověk. Snaží se přežít svou smrt v působivých inkarnacích a žít vedle vás, dokud budete žít vy sami: Pokud se potkáš na cestě s dítětem, které krade jablka, a s hluchým starcem s tahací harmonikou, pamatuj, že já jsem tím dítětem, těmi jablky, tím starcem. Neubližuj mi pronásledováním dítěte, nebij toulavého starce, nevyhazuj jablka do řeky.“... celý text
— Pablo70

---

Sto sonetů o lásce

„Neruda napsal tyto sonety ve zralém věku 55 let. Jsou opravdu neotřelé a je radost je číst. To už se v italském exilu neplatně oženil potřetí stal se vlastně bigamistou i když se později přece jen rozvedl. V Chile byl tenkrát rozvod nezákonný, proto ten neplatný sňatek. Urrutia, pro kterou verše psal a roku 1966 se konečně stala jeho ženou, nebyla jeho poslední láskou zamiloval se ještě do její neteře Alice, ale tento románek netrval dlouho, byť vnesl zmatek do jejich vztahů Onemocněl a všechny tři domy, které sdílel s Matyldou, jsou dnes přístupné jako muzea. Je to kompaktní dílo. Předně musím ocenit sílu jeho poetiky, je vidět, že svou milou opravdu miloval, já se taky v tomto věku šíleně zabouch. Miloval ji, aniž by ještě znal její tvář, zdávalo se mu o ní. Já ale dopředu věděl, jaký bude /její obraz . Podoba./ Přirovnává ji ke chlebu, kterým se živí. Ten pocit znám. Opěvuje její každodennost: Mé srdce, královno díží a celerů: ty malá levhartko cibule, zeleniny. Vyznává dobře známý pocit zamilovaných nemiluji tě a miluji. Chce potkat "nenadále nekonečno", aby ji už nikdy nepřestal milovat. Dva životy se v mojí lásce křižují. Proto tě miluji, když tě nemiluji, a proto tě miluji, když tě miluji. V Odpoledni se věnuje apologetice své lásky před nevlídným světem. Vzývá splynutí: teprve když jsi ty, začínám být i já, teprve když jsi ty, jsme tady oba dva Věští, že jejich láska přežije i smrt smrt znamená totiž neomezenou volnost: Nepřítomnost je dům tak prostorně vystavěný, že můžeš volně projít skrz jeho stěny a pověsit si obrazy do vzduchu pod nebem. To je velmi dobrá představa. Je to tak. Dobro, láska, se nevytratí ani po smrti: Nastanou jiné dny a bude pochopeno mlčení rostlin a planet a nový věk, tolik čistých věcí bude poztráceno... Bude ti podoben chléb, pečený v peci, a bude mít tvůj hlas, tvou vlastnost obilí I když se láska vytratí, je věčná, veliká /jak praví Osho/ a vlastně nesmrtelná. Je to dlouhé navždy Zralá láska je jiná než ta mladá, divoká. Neruda měl už jistě svůj život, který byl náročný sám o sobě. Dalo by se dlouze psát i o dalších básních. Sám autor píše v předmluvě, že při jejich tvorbě mnoho vytrpěl a že nejsou elegantní-veršované, nýbrž tesané ze dřeva. To odpovídá jeho stylu. K překladu: Pilař vše přebásnil, zveršoval, snad se držel předlohy. Jazyk je bohatý a neotřelý. Sbírka vyšla roku 1959. Neruda byl známý komouš, ale svého horování pro Stalina později litoval. Právem dostal Nobelovku. Politický aspekt básník naštěstí vynechal kromě jednoho sonetu.“... celý text
— Pablo70

---

---

Dvacet básní o lásce a jedna píseň ze zoufalství

„Klasické básne o láske. Táto zbierka bola spomenutá v knihe Tvoja neprítomnosť je tma, tak som si ju vypožičala z knižnice. Pre mňa však naďalej na 1. mieste zostáva zbierka Chvenie od Ľudovíta Fuchsa.“... celý text
— lusila

---

Dvacet básní o lásce a jedna píseň ze zoufalství

„Romantika“
— ophellia