Životopis
Pablo Neruda, vlastním jménem Ricardo Eliezer Neftalí Reyes y Basoalto, byl chilský básník a diplomat, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1971.
Svůj literární pseudonym Pablo Neruda, který přijal 28. prosince 1946 úředně jako své občanské jméno, odvodil od jména českého básníka a spisovatele Jana Nerudy. Byl velmi okouzlen španělským překladem jeho Malostranských povídek.
Pablo Neruda se narodil v rodině železničáře. Již měsíc po jeho narození mu zemřela matka Rosa Basoaltová de Reyes, vesnická učitelka, na tuberkulózu. Otec se v roce 1906 přestěhoval do středochilského města Temuka, kde se znovu oženil. Chlapce vychovávala nevlastní matka.
V roce 1920 ukončil Pablo Neruda studium na lyceu, vysokoškolské studium však nedokončil. Chtěl se plně věnovat poezii. Své první básně publikoval již ve čtrnácti letech. V roce 1917 uveřejnil časopis La Manan článek Nadšení a vytrvalost od Neftalího Reyese. Pod různými pseudonymy publikoval řadu básní v různých časopisech. Získával první úspěchy v soutěžích z literatury, vydobyl si první cenu v konkurzu Federace chilských studentů za poému Sváteční píseň. Spolupracoval s časopisem Claridad, kde tiskl své verše a články.
Pablo Neruda působil v diplomatických službách např. v Asii, Latinské Americe, ve Španělsku nebo v Paříži. Angaažoval se politicky, v roce 1945 byl zvolen senátorem.
Klíčový zlom v životě a díle Pabla Nerudy znamenala španělská občanská válka v letech 1936–1938. V čele povstání proti vládě Lidové jednoty stáli generálové Mola a Franco. Na obranu vlády Lidové jednoty přicházeli dobrovolníci z mezinárodních brigád – interbrigadisté. Celkem asi 35 tisíc cizinců ze 46 států. Za vydatné pomoci Německa a Itálie fašismus ve Španělsku nakonec zvítězil.
Ve válečných letech 1940-1944 působil Neruda jako generální konzul v Mexiku. V době, kdy probíhala krvavá bitva o Stalingrad, vyzval spojence k otevření druhé, západní fronty.
V poválečných letech po politickém převratu byl ve své zemi perzekuován a v letech 1949-1952 žil v exilu, mj. i v Československu v roce 1950. Po návratu do vlasti se Neruda nadále zúčastňoval politického života. Angažoval se v kampaních při prezidentských volbách v letech 1958 a 1969. Kandidátem byl Salvador Allendo. Působil v mezinárodním mírovém hnutí Penklubu a v dalších organizacích.
11. září 1973 uskutečnili fašističtí generálové v čele s Pinochetem krvavý vojenský převrat a svrhli vládu Lidové jednoty. Byl vyhlášen vyjímečný stav a nastolen krutý teror, který stál životy tisíců lidí.
Smrtelně nemocný Pablo Neruda byl v posledních dnech svého života zdrcen tragédií své vlasti. Poslední zápis v jeho memoárech ze 14. září 1973 zachycuje hrdinskou smrt prezidenta Allenda.
O deset dní později, 24. září Pablo Neruda zemřel. Jeho domy byly vypleněny a jeho rakev obklopil obraz zkázy. Jeho pohřeb se stal na dlouhou dobu poslední velkou veřejnou manifestací proti fašistickému režimu.
(zdroj životopisu: spisovatele.cz)
Ricardo Eliezer Neftalí Reyes y Basoalto knihy
1953 | Juliu Fučíkovi |
1964 | Dvacet básní o lásce a jedna píseň ze zoufalství |
1985 | Sto sonetů o lásce |
1960 | Jako zázrakem |
1979 | Kapitánovy verše |
1978 | Veliký zpěv |
1976 | Vyznávám se, že jsem žil. Paměti |
1972 | Plamenný meč |
1961 | Semena bouře |
1973 | Ať procitne dřevorubec |
Žánry autora
Literatura světová Divadelní hry Literatura slovenská Poezie Literatura naučná Biografie a memoáry
Štítky z knih
vzpomínky výbor z díla básníci Jižní Amerika milostná poezie boj o nezávislost Chile španělská občanská válka (1936-1939) epické básně chilská literatura
Reyes y Basoalto je 17x v oblíbených.