Stoletý kalendář: verše pomíchané přehled

Mno… Nemohu tvrdit, že by mi poetika pana Tomana kdovíjak sedla, to ne. Jistě, poesie je to silně nostalgická a místy až smutná, ale patrně mi nesedl styl jakým je napsána.

Některé básně jsou každopádně krásné svým vlastním zvláštním způsobem. A ano, když toto píši, myslím na kus se jménem Lenin. Ani nevím proč, ale tento hymnus mne opravdu velice zaujal:

„v purpurovém plášti z lidské krve,
se svatozáří naivních červánků kol hlavy,
…
Jděte svědci.
Žalobci, jděte, promluvte. Bůh čeká.
Krev prolil? Vraždil? Ano. Ale vdechl víru
a vdechl život milionům milionů…“

Nevím, má to podle mne jisté kouzlo. Můžeme s tím nesouhlasit, ale působivost daným veršům upřít nelze.

Snad ještě jednu věc bych mohl zmínit. Básně sbírky se upoutávají ke dvěma objektům. K lidem, jimž vzdávají hold a k místům, se kterými se loučí. Neznám Tomana a nevím, kdy tuto sbírku vydal, ale působí jako jakési poslední zúčtování. A i to má svým způsobem kouzlo.

Nepochybuji o tom, že se Tomanův styl bude leckomu líbit a dokonce to i silně chápu. Osobně ale – až na výjimky – neshledávám jeho poesii dostatečně poetickou. On za to možná taky trochu může ten Blake kterého teď pomalu pročítám, ale hej…

08.12.2020

Za mě zajímavá poezie ...