Stoletý kalendář – Verše pomíchané přehled
Karel Toman (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/433670/bmid_stolety-kalendar-verse-pomichane-uo5-433670.jpeg
3
17
17
Poslední Tomanova sbírka. Do popředí zde vstupuje napětí domova a tuláctví. Vydání s kresbami Jana Rambouska. Prvých 20 výtisků je tištěno na ručním papíře, autorem podepsáno a číslováno.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Stoletý kalendář – Verše pomíchané. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (3)
Je vidět, že se jedná o dílo z konce autorova života. Autor se zde zamýšlí například odhaluje podstatu buřičství. Pro mě se jedná o druhé dílo od autora (první byly Měsíce) a jde o diametrálně odlišná díla. S touto básnickou sbírkou jsem více méně spokojena, některé básně mě i více zaujaly.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Ocenění knihy (1)
1926 -
Státní cena za literaturu
Kniha Stoletý kalendář – Verše pomíchané v seznamech
| v Přečtených | 27x |
| ve Čtenářské výzvě | 3x |
| v Knihotéce | 3x |
| v Chystám se číst | 2x |
Autorovy další knížky
| 1918 |  Měsíce |
| 1954 |  Domove líbezný |
| 1913 | Sluneční hodiny |
| 1928 | Pohádky krve |
| 1902 | Torso života |
Mno… Nemohu tvrdit, že by mi poetika pana Tomana kdovíjak sedla, to ne. Jistě, poesie je to silně nostalgická a místy až smutná, ale patrně mi nesedl styl jakým je napsána.
Některé básně jsou každopádně krásné svým vlastním zvláštním způsobem. A ano, když toto píši, myslím na kus se jménem Lenin. Ani nevím proč, ale tento hymnus mne opravdu velice zaujal:
„v purpurovém plášti z lidské krve,
se svatozáří naivních červánků kol hlavy,
…
Jděte svědci.
Žalobci, jděte, promluvte. Bůh čeká.
Krev prolil? Vraždil? Ano. Ale vdechl víru
a vdechl život milionům milionů…“
Nevím, má to podle mne jisté kouzlo. Můžeme s tím nesouhlasit, ale působivost daným veršům upřít nelze.
Snad ještě jednu věc bych mohl zmínit. Básně sbírky se upoutávají ke dvěma objektům. K lidem, jimž vzdávají hold a k místům, se kterými se loučí. Neznám Tomana a nevím, kdy tuto sbírku vydal, ale působí jako jakési poslední zúčtování. A i to má svým způsobem kouzlo.
Nepochybuji o tom, že se Tomanův styl bude leckomu líbit a dokonce to i silně chápu. Osobně ale – až na výjimky – neshledávám jeho poesii dostatečně poetickou. On za to možná taky trochu může ten Blake kterého teď pomalu pročítám, ale hej…