Z ohně a písku přehled

29.06.2024

Ani třetí díl volné série své čtenáře rozhodně nezklame. Děj se odehrává v čase nejpříznivějším pro různá dětská dobrodružství: během letních prázdnin. Sourozenci Ondra, Vítek a jejich rodiče tentokrát zavítají do Jizerských hor. Ocitají se na chalupě jejich tety a strýce, jako vystřižené ze starých dob: není zde elektrika, svítí se svíčkami, petrolejkami a baterkou, voda se musí nosit ze studně a vedle domku stojí i dřevěná kadibouda. V přístěnku měla kdysi dokonce být i stará sklárna, která v příběhu také sehraje významnou roli.
Sourozenci, zase o něco starší (z Vítka bude druhák, z Ondry čtvrťák), s sebou samozřejmě nezapomněli vzít i zlobivého střapáče Šmejďáka - a přibrali k sobě i sestřenici Háňu, která je z nich nejstarší - půjde do páté třídy.
Zdejší svět je téměř idylický, navozuje atmosféru časů dávno minulých i nedávných, spojených s chalupařením a jistým diskomfortem, který prostředí vzdálené civilizaci s sebou zákonitě přináší. Hrdinové se tím nijak netrápí, vždyť si jej ke svému pobytu vybrali sami a dobrovolně. Života v přírodě si užívají plnými doušky a nadšeně se vrhají nejen do her, ale vítají jakýkoli popud, slibující nové dobrodružství.
Je to idyla ovšem zdánlivá: děti mezi sebou neustále soutěží a postupně se mezi nimi objevují rozpory: zvláště Háňa si připadá poněkud odstrkovaná a nepochopená, přestože je z nich nejstarší: touží po větším respektu a uznání. Napětí mezi aktéry zesiluje, zvlášť když se všichni rozhodnou pomoci mizejícím strašidlům, které při pobytu venku potkávají. A čeká je nejedno překvapení...
Zajímavý a slibný příběh vtáhne čtenáře do děje už od první stránky, kdy se před ním odvíjí dynamická hra na pikolu. Autorka ví, jak udržet jeho pozornost, a umí pracovat s napětím - ví, kdy tempo vyprávění zvolnit a kdy naopak zrychlit. Využívá také "genia loci": Jizerské hory představuje v celé své kráse, dovedně odkazuje na zdejší reálie a nenápadně ve čtenáři probouzí touhu místo navštívit, přičemž mu jej nijak nepodbízí - spíše jej ponouká k tomu, aby aspoň zkusil "šmejdit prstem po mapě" - Albrechtice, říčka Desná, přehrada Souš, Smědava... Je úžasné, jak nenásilně malým čtenářům představuje různé kouty naší země a seznamuje je i s tradičními či zaniklými profesemi - zde se jedná o skláře.
Zápletky příběhu vystavěla na několika zásadních konfliktech:
1/ Velmi jasně a striktně vymezuje svět dětí a dospělých - už jejich způsob uvažování je jiný: děti jsou nadšené dobrodružstvím, potřebují hru a zábavu a jejich vidění je obohaceno o vnímání strašidel a pohádkových bytostí, jejichž přítomnost berou jako samozřejmost a nijak je neudivuje. Dospělí jsou většinou upozaděni, ocitají se v roli pasivních "pečujících" rekvizit - starají se o pohodlí dětí, vymýšlejí výlety a plánují akce, představují klidné zázemí a bezpečí.
2/ Svět kluků a holek - chlapci jsou spíše praktičtí, racionální, uzavřenější a tíhnou ke skepsi, dívky naopak emotivní, srdečné, spontánní, vstřícné a otevřené.
3/ Svět pohádkový oproti světu skutečnému - v příběhu dochází k jejich mísení a vzájemnému prolínání: strašidla se běžně objevují v našem světě a jenom lidé citliví a vnímaví je dokáží zaznamenat (děti).
4/ Střet dobra a zla - dobrý úmysl se může vymknout z rukou toho, kdo jej inicioval, ale vše se vždy urovná; zlý úmysl se obrací proti tomu, kdo jej realizoval - zlo je vždy po zásluze potrestáno, chyby napraveny a následuje happy end.
5/ Konflikt se sebou samým či s okolím - hrdinové překonávají překážky, luští záhady a řeší problémy, ale nejtěžší zkouška se týká jich samých: musí překonat sami sebe, mnohdy přicházejí o své iluze, ale získávají cenné poznání a zkušenosti...
6/ Úkol, který je třeba splnit, často navíc i v omezeném časovém limitu.
Autorka zajímavě pracuje s motivy, čtenáře samozřejmě neochudila o typické pohádkové relikvie jako kouzelné předměty, tajemné insignie, magický rituál, pohádkové bytosti a strašidla... Poněkud netradiční je postava čaroděje, oproti očekávání kluk - outsider, vyděděnec ze společnosti - že by inspirace H. Potterem? :-)
I tuto knihu jsem četla s napětím, očekáváním - a ačkoli jsem si ji chtěla "dávkovat", přečetla jsem ji během jednoho dne: tak čtivý příběh v sobě ukrývá. Rozhodně jí nijak neškodí ten skrytý edukační podtext, který se objevuje snad ve všech dílech pro děti a mládež: poselství o hřejivé síle přátelství, náklonnosti a čistého citu, který překoná vše špatné... idea silného společenství jako ve Třech mušketýrech, dle zásady "Jeden za všechny, všichni za jednoho!" Optimistické poučení o tom, že je normální občas něco zkazit, ale nesmíme se vzdát a nechat se odradit, příště se určitě už zadaří lépe :-) Navíc si kolikrát ani neuvědomujeme, jak velkou roli hrajeme v životě ostatních lidí: co pro ně znamenáme, to kolikrát ani netušíme. Knihu, doprovázenou nádhernými ilustracemi, mohu jen vřele doporučit - všem. Akorát její formát je poněkud neskladný, to je má jediná výtka, kterou mám :-)
- - -
"Na co zásoby? V létě je dost jídla všude kolem a v zimě já spím, co bych taky dělal jiného. Zásoby mám uložené tady," dodal a zálibně si poplácal kulaté zelené bříško. Vítek se dalších otázek vzdal. Zdálo se, že ostníci to mají s bydlením celkem dobře vymyšlené.
"Jak se taková síť asi vyrábí? Ještě nikdy jsem takovou látku neviděla," přejížděla Háňa prstem po neobvyklém vzoru. Byla by z ní moc hezká sukně."
- - -
"Fels - velmi rozšířené strašidlo, vzhledem k nerozeznání od kamene. Vyskytuje se v řadě tvarů, barev i struktur. Je velmi nenáročné na životní podmínky, dokáže spokojeně prospívat i v nehostinném prostředí. Žije v rodinných klanech a je velmi dlouhověké. S přibývajícími léty může dorůst úctyhodných rozměrů, odtud je také jeho název, německý výraz pro skálu. V Jizerských horách dříve žilo mnoho německy mluvícího obyvatelstva."

03.03.2024

I třetí díl série jsme si doma ohromně užili, jistě i proto, že se odehrává přímo v našem kraji. Dívčí element byl příjemným oživením a syna zaujala nová strašidla (především ostník).
Tahle knížka má vlastně všechno, co by čtení pro malé čtenáře mělo mít. Zajímavý, napínavý příběh, lehké poučení umně zakomponované do děje, takže vůbec nepůsobí rušivě a výchovně, skvělé ilustrace, fantazii, lehkou komičnost (nejvíc u nás zabodovalo Ondrovo výstižné: "Někdy si říkám, proč se tenhle druh strašidla jmenuje střapáč, a ne prasáč.") Tentokrát jsem se víc než dřív zaměřila na jazyk (možná proto, že jsem téměř zároveň četla texty pro tuhle věkovou kategorii, které působí mnohem stereotypněji, úmorněji) a moc jsem si ho užívala.
Lehkou výtku mám jen k bysme (zvlášť když v prvním díle bylo, pokud si dobře vzpomínám, použito bychom, a i sem výjimečně proklouzlo). A mrzí mě, že jsem u takhle vymazlené knížky narazila na několik pravopisných chyb.
O kousek sice u mě pořád vede Strašidelnická, ale ostatní díly nezůstávají pozadu a už se moc těším na ten čtvrtý.