Strašidelný dům – duchařské povídky přehled

10.04.2024

Jednoduché povídky, které v dnešní době jsou už vážně jen oddechovka s pousmání.

08.12.2023

Dickens a jeho Vánoční knihy jsou mou malou tichou každoroční tradicí. Strašidelný dům patří mezi ně. Krom jiného, oproti jiným trochu vybočuje konceptem. Že tematicky nejsou povídky ani příliš vánoční ani duchařské je jen matení moderního čtenáře, protože strukturou není kniha tolik odlišná od viktoriánských vánočních příběhů. Zajímavý je Strašidelný dům hlavně tím, že Dickens tu vystupuje spíš jako redaktor, neboť kniha vyšla jako vánoční speciál jeho časopisu All the Year Round. Charlie tu nabídl prostor svým spisovatelským kolegům a výsledek zarámoval vlastním přispěním. Úvodní kapitola, kdy se John stěhuje do strašidelného domu, je skvělá - ať už je řeč o spiritistovi ve vlaku, který mluví s duchy, Johnovo setkání s duchem vlastního otce (což má hlubší význam vůči autorovi) nebo Johnova pragmatičnost a vtipná výhružka Icikovi. Závěrečná povídka o Duchu z rohového pokoje je už klasicky sentimentální závěr s radostným koncem, při níž se člověk musí usmát a pocítit trochu té vánoční radosti.

Co se týče samotných povídek jednotlivých pokojů, ty jsou značně kolísavé. Vlastně natolik, že samostatně nemohou dlouhodobě v paměti fungovat. Výjimka patří Collinsově nervydrásající Svíčku, dojemnému, citovému a dramatickému příběhu Gaskellové z pokoje v zahradním pokoji a Dickensův snový příspěvek z pokoje pana B. Ty ostatní jsou příliš slabé, aby nějak více obstály a usídlily se v paměti. Zvlášť před moderním čtenářem současnosti. Respektive, obávám se, že kniha jako Strašidelný dům ztroskotá v dnešní době na tom, že je očekáván obsah, který není součástí. Je-li čtenář trochu připraven na obsah, pak myslím, že si může některá zimní odpoledne při četbě tohoto dílka zpříjemnit velmi pěkně.

Tedy pokud nebude mít v ruce vydání od Akcentu z roku 2008. Tam to totiž může zkolabovat i na podobě textu. Zprvu jsem si říkal, zda není chyba překladu, který zní někdy jako "rychlosnaha" něco přeložit a vydat, aniž by některé věty dávaly smysl nebo návaznost. Jelikož je však překlad Karla Maška, jak hádám, někdy z let 1900-1922, vina padá na redakci Akcentu. Pokus Maškův překlad obléct do moderní češtiny a trochu jej učesat na mnoha místech nese známky velmi špatně přišitých záplat a účes je roven vrabčímu hnízdu.

Nemohu však text srovnat s vydáním z roku 2016, protože jej nevlastním. A ten nevlastním, protože je ilustrován Adolfem Bornem. Tam je možná text vyvedený pěkně, ale uráží mě jen představa ilustrací. Borna ne, prosím=o)