Malér Eyrová přehled

18.04.2023

Poměrně zajímavý alternativní svět. Možnost vstupovat do knih a nutnost hlídat jejich původní obsah je skvělý neotřelý nápad.

25.10.2022

(SPOILER) V knize Malér Eyrová autor přenesl na stránky prakticky všechny fantastické prvky, které se v historii literatury objevily. Cestování časem, odlišné dějiny, klonovaná pravěká zvířata, vstupy do literárních děl (a naopak literární hrdinové v reálném světě), upíři, vlkodlaci, do toho přimíchejte šílené vynálezce, agenty (007, ale klidně i jiná čísla), komiksoví superpadouši…
Je to guláš, který nemá základní jednotnou chuť. Poměrně rychle jsem se smířila s faktem, že se budu v kulisách ztrácet a logickou soudržnost reálií nesmím analyzovat – odhalila bych trvanlivost toaletního papíru. Docela dobře se to četlo, i když extra napětí jsem postrádala, protože vzhledem k obecně panující zmatenosti jsem si do poloviny knihy nebyla jistá, o co vlastně jde. Jako jasně, musíme dopadnout Háda. Nebo taky ne, protože možná je to univerzální záporák, který bude proplouvat všemi díly. Jak říkám, nic není jisté. Za polovinou už jsem se začala totálně nudit.
Ale při scéně Mycroftova únosu jsem se opravdu naštvala. Za prvé se geniální vědec zachová naprosto naivně a schematicky. A potom - papírovější postavy, než byl Hádes a jeho kumpáni, jsem už dlouho neviděla ani v tom nejhorším druhu brakové literatury. Jako soupeři vcelku sympatické Středy ztratili okamžitě kouzlo. Záporáci obecně se autorovi nevydařili, zástupci společnosti Goliáš vykazovali plasticitu basreliéfu (tj. nic moc).
Vztah Středy a Landena bylo jedno dlouhé a trýznivé utrpení. Mimochodem tam bylo evidentní, že knihu napsal muž, protože jak Středa, tak třeba Daisy se chovaly jako chlap, který si myslí, že jedná jako žena. A BTW Landen čekal na Středu deset let, přičemž neměl ani špetku naděje, že se do Swindonu vrátí, pak mu holka dala košem a on byl do druhého dne zasnouben? Tak to jo, tomu tleskám.
Až ve třech čtvrtinách knihy došlo k samotnému maléru Eyrová. V té chvíli už vrcholil můj úžas nad tím, jak venkovani z devatenáctého století vytvářejí domobranu před padouchem, který je neprůstřelný, neviditelný, mění podobu, dokáže ovládat mysl protivníka, prochází zdí a tak podobně.
Celou katastrofu zachránil závěr – vtipný, zábavný a skutečně happy (až teda na tu pitomou svatbu, muži mají zjevně větší sklon k melodramatu než ženy). Za ten dávám druhou hvězdu.
Ovšem případným dalším dílům se vyhnu obloukem.